2. Krušné hory, deštěm z Děčína do Mostu, září 2015. Den třetí, sobota. Ráno vstáváme Pod Rájcem ze spacáků v pohodě, všechna vlhkost z první noci zmizela. Což opět potvrdilo starý trempský zákon, že ve spacáku všechno uschne nejrychleji. Všichni, i s cyklista samotář, snídáme. Cyklista vypráví, že je z Kladna, odkud jede a že by rád dnes dojel ještě na Komáří vížku. O té víme, že je někde v dáli, protože kolo je určitě rychlejší než my. Nehledě na to, že každou chvilku stojíme, kocháme se, brbleme na počasí, fotíme, dělíme se navzájem o pocity z vnímání okolních krás, či jinak klábosíme o všem možném a to snižuje denní rychlost přesunu. Přesto nám cesta pěkně ubíhá. U penzionu Lesní Zátiší například pokecáme s majitelkou, která nám vysvětluje existenci krásného velkého bílého stanu pro účely svatby. Zabírá v předzahrádce plac místo lavic pro pocestné. Svatebčané ještě po včerejšku vyspávají opici, aby byli na dnešní slavnostní den fit. Na pivo je brzy, tak pokračujeme směrem do Tisé. Tady doplňujeme v obchodě netrvanlivé… Ráno vstáváme Pod Rájcem ze spacáků v pohodě, všechna vlhkost z první noci zmizela. Což opět potvrdilo starý trempský zákon, že ve spacáku všechno uschne nejrychleji. Všichni, i s cyklista samotář, snídáme. Cyklista vypráví, že je z Kladna, odkud jede a že by rád dnes dojel ještě na Komáří vížku. O té víme, že je někde v dáli, protože kolo je určitě rychlejší než my. Nehledě na to, že každou chvilku stojíme, kocháme se, brbleme na počasí, fotíme, dělíme se navzájem o pocity z vnímání okolních krás, či jinak klábosíme o všem možném a to snižuje denní rychlost přesunu. Přesto nám cesta pěkně ubíhá. U penzionu Lesní Zátiší například pokecáme s majitelkou, která nám vysvětluje existenci krásného velkého bílého stanu pro účely svatby. Zabírá v předzahrádce plac místo lavic pro pocestné. Svatebčané ještě po včerejšku vyspávají opici, aby byli na dnešní slavnostní den fit. Na pivo je brzy, tak pokračujeme směrem do Tisé. Tady doplňujeme v obchodě netrvanlivé…