Čtvrtý den cyklocesty do Polska, Kliczków - Zielona Góra Praktické informace a podklady k přípravě cesty viz "Rady" Když jsme se vzbudili, vyběhl Jirka ven a okamžitě podlehl své kočičí úchylce (obr. 01). Potom jsme bohatě a chutně posnídali u švédského stolu, připravili stroje, vyfotili západní průčelí zámku (obr. 02) a vydali se na nejdelší etapu výpravy. Čekalo nás devadesát kilometrů do Zielonej Góry. Po proudu Kwisy nás celkem spolehlivě vedla červená cyklotrasa. Nebyla to sice už pohodlná silnička, ale lesní cesta, kde jsme se poprvé setkali s hlubokým pískem, který je pro Polsko typický (obr. 03). Zanedlouho písek zmizel a cesta se vyhoupla na prosluněnou louku (obr. 04). Idyla trvala do chvíle, než mi začal prokluzovat řetěz a já jsem zjistil, že mám do zadního pastorku důmyslně vpletenu tenkou a pružnou březovou větévku. Takže sesednout, sundat zadní kolo a půl hodiny dolovat dřívka (obr. 05). Mezitím se slunce vyšplhalo výš a objevily se roje krvelačných létavců, kteří nenasytně hodovali na každém… Praktické informace a podklady k přípravě cesty viz "Rady" Když jsme se vzbudili, vyběhl Jirka ven a okamžitě podlehl své kočičí úchylce (obr. 01). Potom jsme bohatě a chutně posnídali u švédského stolu, připravili stroje, vyfotili západní průčelí zámku (obr. 02) a vydali se na nejdelší etapu výpravy. Čekalo nás devadesát kilometrů do Zielonej Góry. Po proudu Kwisy nás celkem spolehlivě vedla červená cyklotrasa. Nebyla to sice už pohodlná silnička, ale lesní cesta, kde jsme se poprvé setkali s hlubokým pískem, který je pro Polsko typický (obr. 03). Zanedlouho písek zmizel a cesta se vyhoupla na prosluněnou louku (obr. 04). Idyla trvala do chvíle, než mi začal prokluzovat řetěz a já jsem zjistil, že mám do zadního pastorku důmyslně vpletenu tenkou a pružnou březovou větévku. Takže sesednout, sundat zadní kolo a půl hodiny dolovat dřívka (obr. 05). Mezitím se slunce vyšplhalo výš a objevily se roje krvelačných létavců, kteří nenasytně hodovali na každém…