Ves, obec na severu frýdlantského výběžku. Dostat se v Čechách do míst, kde lišky dávají dobrou noc je skoro nemožné. Pokud taková situace nastane, má najednou cestování poněkud zvláštní kouzlo. Projížděli jsme bezcílně okreskami frýdlantského výběžku. Obdivovali mírně zvlněnou krajinu tvořenou poli, loukami a lesíky. Názvy na tabulích před vjezdem do obcí se střídaly, některé z nich, jako Černousy budily zvědavost. Dojeli jsme k mostu přes řeku Smědou, za kterou nás přivítala obec Ves. Domky tu jsou rozhozeny po svahu, mají tu hospodu, hasičskou zbrojnici a přes řeku se dívají do Polska. Na loukách kolem řeky se pásli koně, prostě takové klidné, skoro zapomenuté místo. Ale je tu i něco zcela mimořádného a nečekaného, kostel sv. Vavřince. Zvědavost velí vrátit se o pár století zpět. Původně se místo jmenovalo Wiese ( louka) a poprvé se o něm psalo v roce 1306. Tehdy to byla lužicko srbská osada, která měla i svůj kostel. Ten byl postaven v pozdně gotickém slohu ve 14. století. Klenba hlavní lodi je… Dostat se v Čechách do míst, kde lišky dávají dobrou noc je skoro nemožné. Pokud taková situace nastane, má najednou cestování poněkud zvláštní kouzlo. Projížděli jsme bezcílně okreskami frýdlantského výběžku. Obdivovali mírně zvlněnou krajinu tvořenou poli, loukami a lesíky. Názvy na tabulích před vjezdem do obcí se střídaly, některé z nich, jako Černousy budily zvědavost. Dojeli jsme k mostu přes řeku Smědou, za kterou nás přivítala obec Ves. Domky tu jsou rozhozeny po svahu, mají tu hospodu, hasičskou zbrojnici a přes řeku se dívají do Polska. Na loukách kolem řeky se pásli koně, prostě takové klidné, skoro zapomenuté místo. Ale je tu i něco zcela mimořádného a nečekaného, kostel sv. Vavřince. Zvědavost velí vrátit se o pár století zpět. Původně se místo jmenovalo Wiese ( louka) a poprvé se o něm psalo v roce 1306. Tehdy to byla lužicko srbská osada, která měla i svůj kostel. Ten byl postaven v pozdně gotickém slohu ve 14. století. Klenba hlavní lodi je…