Loučíme se s rodinou, Nízkými Tatrami a jedeme zpět do Čech             Domů jsme odjížděli ze Šalkové v pondělí ráno. Povídání o cestě zpět nebude moc dlouhé. Rozloučili jsme se s rodinou, kde jsme strávili krásné dny jak při oslavě významného bratrancova výročí, tak vycházkami do okolí, o kterých jsem psala v minulých článcích. Cestou domů jsme vychutnávali očima poslední pohledy na zasněžené vrcholky Nízkých Tater a v duchu se s nimi loučili. Pro nás Čechy to byl nezapomenutelný pohled, neboť tyto velehory mají jen Slováci. A tak jsme ještě naposledy cestou do sebe nasávali tu nezapomenutelnou krásu a velebnost tatranských masivů, jež nás provázela cestou ze Šalkové. Z auta jsme pozorovali tu nížší, tu vyšší vrcholy horských velikánů, obalené sněhovou přikrývkou a pomalu se s nimi loučili. Blížili jsme se k Makovu, kde byla před ním opět další kamenná koule v dřevěné chatce. Nedalo nám to, abychom si ji blíže prohlédli. Tu první…             Domů jsme odjížděli ze Šalkové v pondělí ráno. Povídání o cestě zpět nebude moc dlouhé. Rozloučili jsme se s rodinou, kde jsme strávili krásné dny jak při oslavě významného bratrancova výročí, tak vycházkami do okolí, o kterých jsem psala v minulých článcích. Cestou domů jsme vychutnávali očima poslední pohledy na zasněžené vrcholky Nízkých Tater a v duchu se s nimi loučili. Pro nás Čechy to byl nezapomenutelný pohled, neboť tyto velehory mají jen Slováci. A tak jsme ještě naposledy cestou do sebe nasávali tu nezapomenutelnou krásu a velebnost tatranských masivů, jež nás provázela cestou ze Šalkové. Z auta jsme pozorovali tu nížší, tu vyšší vrcholy horských velikánů, obalené sněhovou přikrývkou a pomalu se s nimi loučili. Blížili jsme se k Makovu, kde byla před ním opět další kamenná koule v dřevěné chatce. Nedalo nám to, abychom si ji blíže prohlédli. Tu první…