Vzpomínky na Bavory pt. 1 – retro   Už je to letos 10 let, takže nejvyšší čas vzpomenout si na zájezd, kdy jsem poprvé uviděl Alpy, ne sice nejvyšší část, ale bezmála 3000 m vysoká hora, kterou jsme nakonec navštívili není už tak titěrná. Delší dobu mě jedna kamarádka lákala, abych se zúčastnil zájezdu, který pravidelně  její dnes už bývalý zaměstnavatel, kterým tehdy byla naše zdejší ZŠ s pořadovým číslem 4. Důvtipný čtenář si odvodí, že dotyčná bude nejspíš učitelkou, což je fakt. Když jsem se tedy z vyprávění dozvěděl, jaké že to je povyražení, nakonec jsem neodolal, přibyla mi tím sice jedna méně plánovaná dovolená, tudíž bylo potřeba zvýšeným úsilím dohnat nějaké resty. Výhoda porevolučních změn, že četné instituce (školy zejména) po listopadu navázaly nové kontakty na opačné světové straně republiky, než které se udržovaly v předchozích letech. Pravda, za našeho mládí jsme jezdili do Prievidze, koupaliště v Bojnici i zámek se nám líbily, ale Západ je prostě Západ. Jak známo stav učitelský…   Už je to letos 10 let, takže nejvyšší čas vzpomenout si na zájezd, kdy jsem poprvé uviděl Alpy, ne sice nejvyšší část, ale bezmála 3000 m vysoká hora, kterou jsme nakonec navštívili není už tak titěrná. Delší dobu mě jedna kamarádka lákala, abych se zúčastnil zájezdu, který pravidelně  její dnes už bývalý zaměstnavatel, kterým tehdy byla naše zdejší ZŠ s pořadovým číslem 4. Důvtipný čtenář si odvodí, že dotyčná bude nejspíš učitelkou, což je fakt. Když jsem se tedy z vyprávění dozvěděl, jaké že to je povyražení, nakonec jsem neodolal, přibyla mi tím sice jedna méně plánovaná dovolená, tudíž bylo potřeba zvýšeným úsilím dohnat nějaké resty. Výhoda porevolučních změn, že četné instituce (školy zejména) po listopadu navázaly nové kontakty na opačné světové straně republiky, než které se udržovaly v předchozích letech. Pravda, za našeho mládí jsme jezdili do Prievidze, koupaliště v Bojnici i zámek se nám líbily, ale Západ je prostě Západ. Jak známo stav učitelský…