Z Lázní Kostelec do Zlína Také úterek před koncem letošního července měl probíhat v duchu extrémního tropického počasí. Což bohužel znemožňovalo podniknout delší túru, protože při ní bych se nejspíš upekl. V úvahu připadala jen nějaká několikakilometrová dopolední procházka, kdy ještě nebude Oskar plně při síle. Nakonec jsem se rozhodl – protože s mýma nohama už šili čerti, projít se z kosteleckých lázní nazpět do Zlína. Ale samozřejmě že ne po cyklostezce, ale lučinatým úbočím kopce Vršek (358 m) výše nad silnicí a asfaltovým chodníkem určeným hlavně pro „kolečkáře.“ Ze zlínských Jižních svahů jsem se na zastávku „Kostelec - Lázně, Štípská“ dostal prostředkem MHD s přestupem na ulici Školní. Po opuštění vozidla jsem si nejprve zvenčí omrknul objekt „Restaurace u Staňků“ (kdysi jsme tu s Janou byli a špatně zde rozhodně nevaří) s vedlejší cukrárnou. Další mé kroky po chodníku směřovaly do spodní části lázeňského areálu s několika renovovanými starými budovami a novodobou dřevěnou kapličkou s replikou obrazu… Také úterek před koncem letošního července měl probíhat v duchu extrémního tropického počasí. Což bohužel znemožňovalo podniknout delší túru, protože při ní bych se nejspíš upekl. V úvahu připadala jen nějaká několikakilometrová dopolední procházka, kdy ještě nebude Oskar plně při síle. Nakonec jsem se rozhodl – protože s mýma nohama už šili čerti, projít se z kosteleckých lázní nazpět do Zlína. Ale samozřejmě že ne po cyklostezce, ale lučinatým úbočím kopce Vršek (358 m) výše nad silnicí a asfaltovým chodníkem určeným hlavně pro „kolečkáře.“ Ze zlínských Jižních svahů jsem se na zastávku „Kostelec - Lázně, Štípská“ dostal prostředkem MHD s přestupem na ulici Školní. Po opuštění vozidla jsem si nejprve zvenčí omrknul objekt „Restaurace u Staňků“ (kdysi jsme tu s Janou byli a špatně zde rozhodně nevaří) s vedlejší cukrárnou. Další mé kroky po chodníku směřovaly do spodní části lázeňského areálu s několika renovovanými starými budovami a novodobou dřevěnou kapličkou s replikou obrazu…