Z Horní Lhoty přes vrch Bábu do Provodova Poslední dubnovou sobotu jsem se rozhodl zamířit někam do kopců s rozkvetlými bučinami a volba padla na Provodovsko. Protože se mi už příčilo navštěvovat jen ta nejprofláknutější místa, napadlo mne udělat to tentokrát úplně jinak: začít túru v Horní Lhotě, kus za ní prozkoumat neznámé skalisko, jehož ikonka se nedávno objevila na Mapách.com, vynechat zříceninu Starého Světlova, namísto toho vyšplhat na sousední vrchol Báby a odtud seběhnout přes vrch Stodoliska dolů do Provodova. Autobus mi ku startovnímu místu ze Zlína odjížděl už před osmou hodinou ranní a počasí bylo – až na místy pofukující ledový větřík, jinak přívětivé. Po výstupu z dopravního prostředku jsem se nejprve smutně zadíval na místní kulturák, stojící naproti u silnice. Za časů mého mládí se v něm pořádaly vyhlášené taneční zábavy. Jenže od nás z Brumova to bylo trochu z ruky, a tak se stalo, že jsme v jeho interiéru s kámoši nikdy nezapařili. Nále co už včil, však jsme si to na jiných místech u nás… Poslední dubnovou sobotu jsem se rozhodl zamířit někam do kopců s rozkvetlými bučinami a volba padla na Provodovsko. Protože se mi už příčilo navštěvovat jen ta nejprofláknutější místa, napadlo mne udělat to tentokrát úplně jinak: začít túru v Horní Lhotě, kus za ní prozkoumat neznámé skalisko, jehož ikonka se nedávno objevila na Mapách.com, vynechat zříceninu Starého Světlova, namísto toho vyšplhat na sousední vrchol Báby a odtud seběhnout přes vrch Stodoliska dolů do Provodova. Autobus mi ku startovnímu místu ze Zlína odjížděl už před osmou hodinou ranní a počasí bylo – až na místy pofukující ledový větřík, jinak přívětivé. Po výstupu z dopravního prostředku jsem se nejprve smutně zadíval na místní kulturák, stojící naproti u silnice. Za časů mého mládí se v něm pořádaly vyhlášené taneční zábavy. Jenže od nás z Brumova to bylo trochu z ruky, a tak se stalo, že jsme v jeho interiéru s kámoši nikdy nezapařili. Nále co už včil, však jsme si to na jiných místech u nás…