Nach Erlitztal (do údolí Divoké Orlice) Čas od času mám myšlenku, podívat se na Pastviny, myšleno ne někam kde se pase nějaký ten dobytek, ale do obce nad údolím Divoké Orlice, které je dnes zaplaveno vodami údolní přehrady. Již z útlého mládí mám na tuto nádrž příjemné vzpomínky. Skoro každý šumperský větší podnik (samozřejmě i podniky z jiných měst) tu měl větší nebo menší rekreační objekt, jak bývalo v časech reálného socialismu celkem běžné. Právě otcův zaměstnavatel tu svoji základnu měl rovněž, takže i naše rodina tady strávila nějaký ten dovolenkový týden, mimo prázdnin i občas nějaký víkend. Samozřejmě, když už jsme (potomci) byli větší, jezdilo se sem už míň, ale ty příjemné vzpomínky zůstaly. Do zmíněného cíle to je od nás tak akorát na téměř denní výlet, zhruba nejkratší cestou (když použiju silniční kolo), je to necelých 50 (48 km) k mostu, při objížďce pak samozřejmě kilometry přibývají. Sice hlavním účelem je nějaké to okoupání, posezení v příjemném lokálu (hospod je kolem dost), ale nakonec to proběhlo jinak.… Čas od času mám myšlenku, podívat se na Pastviny, myšleno ne někam kde se pase nějaký ten dobytek, ale do obce nad údolím Divoké Orlice, které je dnes zaplaveno vodami údolní přehrady. Již z útlého mládí mám na tuto nádrž příjemné vzpomínky. Skoro každý šumperský větší podnik (samozřejmě i podniky z jiných měst) tu měl větší nebo menší rekreační objekt, jak bývalo v časech reálného socialismu celkem běžné. Právě otcův zaměstnavatel tu svoji základnu měl rovněž, takže i naše rodina tady strávila nějaký ten dovolenkový týden, mimo prázdnin i občas nějaký víkend. Samozřejmě, když už jsme (potomci) byli větší, jezdilo se sem už míň, ale ty příjemné vzpomínky zůstaly. Do zmíněného cíle to je od nás tak akorát na téměř denní výlet, zhruba nejkratší cestou (když použiju silniční kolo), je to necelých 50 (48 km) k mostu, při objížďce pak samozřejmě kilometry přibývají. Sice hlavním účelem je nějaké to okoupání, posezení v příjemném lokálu (hospod je kolem dost), ale nakonec to proběhlo jinak.…