Zázračná studánka Juliánka.    Opět jsem přemýšlel kam se vydat, ale nechtěl jsem dělat žádnou „velkou výpravu“. Něco v mém okolí nebo maximálně s nepříliš významnou časovou pomocí autobusů nebo vlaků. I tak jsem chtěl něco zajímavého. Jak už to tak někdy (hodně často) o víkendech dopadá, tak po pracovním týdnu s relativně časným vstáváním (okolo půl šesté – i tak díky za ty dary, že nemusím dříve) si rád dopřeju trochu delší poležení. Odhodlání se někam vypadnout je pak těžké. Velkou pravdou nicméně je to, co se stále říká: NEJTĚŽŠÍ JE VŽDY TEN PRVNÍ KROK, PAK UŽ TO PŮJDE…    Nevím, kdy už jsem vyrazil, jestli ještě dopoledne nebo až kolem poledne. Podstatné je, že jsem se autobusem 75 rychle přiblížil do Hlučína. To byla ta lehčí část „vstávání“. Horší část následovala dále. Trvalo celou cestu do „kopce“ na sídliště OKD než jsem hlavu přesvědčil, ukecal a naznačil, že by bylo lepší trochu zvýšit své tempo a z ospalé chůze se konečně PROBUDIT!!! Zatím to u mě není tak, že by běh byl jednodušší a méně náročný…    Opět jsem přemýšlel kam se vydat, ale nechtěl jsem dělat žádnou „velkou výpravu“. Něco v mém okolí nebo maximálně s nepříliš významnou časovou pomocí autobusů nebo vlaků. I tak jsem chtěl něco zajímavého. Jak už to tak někdy (hodně často) o víkendech dopadá, tak po pracovním týdnu s relativně časným vstáváním (okolo půl šesté – i tak díky za ty dary, že nemusím dříve) si rád dopřeju trochu delší poležení. Odhodlání se někam vypadnout je pak těžké. Velkou pravdou nicméně je to, co se stále říká: NEJTĚŽŠÍ JE VŽDY TEN PRVNÍ KROK, PAK UŽ TO PŮJDE…    Nevím, kdy už jsem vyrazil, jestli ještě dopoledne nebo až kolem poledne. Podstatné je, že jsem se autobusem 75 rychle přiblížil do Hlučína. To byla ta lehčí část „vstávání“. Horší část následovala dále. Trvalo celou cestu do „kopce“ na sídliště OKD než jsem hlavu přesvědčil, ukecal a naznačil, že by bylo lepší trochu zvýšit své tempo a z ospalé chůze se konečně PROBUDIT!!! Zatím to u mě není tak, že by běh byl jednodušší a méně náročný…