Z Ostraty do Velíkové a zastavení ve Štípě Krásné mrazivé počasí panující v druhé půli ledna doprovázené na obloze „Oskárkem“ mi vnuklo myšlenku na první letošní výšlap. A kam že bude směřovat? No přece tam, kde jsem ještě nikdy nebyl – začnu v obci Ostrata, poté se přesunu přes Velíkovou do Štípy a své putování zakončím v lázních v Kostelci! (Jak už to tak ale bývá, nakonec bylo všemu trochu jinak.) Část cesty trolejbusem ke zlínskému autobusovému nádraží absolvuji až po Čepkov s manželkou (ta ale dnes musí chuděrka do práce, což mně jakožto mladšímu důchodci opravdu nehrozí), pak už po vlastní ose. Bus zamíříl za Zlínem přes Lůžkovice nahoru do Hvozdné a po sjezdu z kopce vystupuji na spodní zastávce vesnice Ostrata. Ranní osvětlení je perfektní, jen ty první dojmy z „neznámého“ prostředí poněkud zchlazuje občas pofukující ledový vichr. Nu což – vždyť je přece teprve měsíc leden... a v takovém červnu bude určitě líp!   Obec Ostrata leží v nadm.výšce 314 m v plošší a jen mírně zvlněné krajině na rozmezí… Krásné mrazivé počasí panující v druhé půli ledna doprovázené na obloze „Oskárkem“ mi vnuklo myšlenku na první letošní výšlap. A kam že bude směřovat? No přece tam, kde jsem ještě nikdy nebyl – začnu v obci Ostrata, poté se přesunu přes Velíkovou do Štípy a své putování zakončím v lázních v Kostelci! (Jak už to tak ale bývá, nakonec bylo všemu trochu jinak.) Část cesty trolejbusem ke zlínskému autobusovému nádraží absolvuji až po Čepkov s manželkou (ta ale dnes musí chuděrka do práce, což mně jakožto mladšímu důchodci opravdu nehrozí), pak už po vlastní ose. Bus zamíříl za Zlínem přes Lůžkovice nahoru do Hvozdné a po sjezdu z kopce vystupuji na spodní zastávce vesnice Ostrata. Ranní osvětlení je perfektní, jen ty první dojmy z „neznámého“ prostředí poněkud zchlazuje občas pofukující ledový vichr. Nu což – vždyť je přece teprve měsíc leden... a v takovém červnu bude určitě líp!   Obec Ostrata leží v nadm.výšce 314 m v plošší a jen mírně zvlněné krajině na rozmezí…