Uherskobrodskými dědinami Šumice, Rudice a Přečkovice Poslední turistickou procházku „neznámem“ jsem roku 2025 uskutečnil začátkem měsíce listopadu ve slunečném dni s doznívajícími barvami a vůněmi podzimu. Tentokrát naplánován přechod třemi obcemi ležícími poblíž Uherského Brodu. Do něj odjezd ráno ze Zlína už v 6.00. Protože jsem v busu seděl vpředu napravo od řidiče, změnila se jízda nahoře na kopci u Doubrav, kdy jsme projížděli po odlesněném hřebeni před a za Velkým Ořechovem, na nějakou dobu i na cestu vyhlídkovou. V Uherském Brodě mi další spoj navazoval až za půl hodiny. Po svačině jsem z nádražní budovy vyšel ven, kde byla teď před osmou ranní přímo neskutečná „kosa.“ Aby se tělíčko alespoň trochu zahřálo, musel jsem se okolo nádru svižně procházet. Pak už odjezd jen do několik kilometrů vzdálené velké obce Šumice (1600 obyvatel), jejíž zástavba se rozkládá po obou březích říčky Olšavy. Když jsem ještě žil v Brumově, letěla tam za mých mladých let jistá hláška. Překvapenému a notně vyvalenému lidskému jedinci se návratu do… Poslední turistickou procházku „neznámem“ jsem roku 2025 uskutečnil začátkem měsíce listopadu ve slunečném dni s doznívajícími barvami a vůněmi podzimu. Tentokrát naplánován přechod třemi obcemi ležícími poblíž Uherského Brodu. Do něj odjezd ráno ze Zlína už v 6.00. Protože jsem v busu seděl vpředu napravo od řidiče, změnila se jízda nahoře na kopci u Doubrav, kdy jsme projížděli po odlesněném hřebeni před a za Velkým Ořechovem, na nějakou dobu i na cestu vyhlídkovou. V Uherském Brodě mi další spoj navazoval až za půl hodiny. Po svačině jsem z nádražní budovy vyšel ven, kde byla teď před osmou ranní přímo neskutečná „kosa.“ Aby se tělíčko alespoň trochu zahřálo, musel jsem se okolo nádru svižně procházet. Pak už odjezd jen do několik kilometrů vzdálené velké obce Šumice (1600 obyvatel), jejíž zástavba se rozkládá po obou březích říčky Olšavy. Když jsem ještě žil v Brumově, letěla tam za mých mladých let jistá hláška. Překvapenému a notně vyvalenému lidskému jedinci se návratu do…