Výlet na valašský Olymp, na Soláň Začátkem srpna jsme ve všední den s manželkou využili příjemného (byť trochu horkého) počasí k návštěvě vrchu Soláň, na němž jsme společně byli na podzim zhruba tak před desíti lety. Samozřejmě, že se tenhle dnešní výlet nedal srovnat s krásami přírody v jeseni, ale i to léto má svá plus, k nimž například patřily ty nečekaně daleké a skvostné výhledy. Ze Zlína odjíždíme brzy ráno do Vsetína a tady se krátce stavujeme v cukrárně. Poté dalším autobusovým spojem do středu Velkých Karlovic, kde po čtvrthodince čekání nástup do busu, který nás vyveze na ten náš slavný valašský kopec. Silnice naň od Jezerného stoupá slušnými serpentinami kopírujícími trasu bývalé solné stezky. K Janině velké nelibosti nejedeme až nahoru pod Čarták, ale vystupujem již na zastávce „Soláň, Bzové“, odkud je to k němu skoro 2 km. Žlutá značka z hlavní komunikace nejprve neúprostě stoupá kol paseky po úzké silničce vzhůru do kopce a žena se při pohledu na ni rázem mění v hudrujícího krocana. Já raději na nějaký čas… Začátkem srpna jsme ve všední den s manželkou využili příjemného (byť trochu horkého) počasí k návštěvě vrchu Soláň, na němž jsme společně byli na podzim zhruba tak před desíti lety. Samozřejmě, že se tenhle dnešní výlet nedal srovnat s krásami přírody v jeseni, ale i to léto má svá plus, k nimž například patřily ty nečekaně daleké a skvostné výhledy. Ze Zlína odjíždíme brzy ráno do Vsetína a tady se krátce stavujeme v cukrárně. Poté dalším autobusovým spojem do středu Velkých Karlovic, kde po čtvrthodince čekání nástup do busu, který nás vyveze na ten náš slavný valašský kopec. Silnice naň od Jezerného stoupá slušnými serpentinami kopírujícími trasu bývalé solné stezky. K Janině velké nelibosti nejedeme až nahoru pod Čarták, ale vystupujem již na zastávce „Soláň, Bzové“, odkud je to k němu skoro 2 km. Žlutá značka z hlavní komunikace nejprve neúprostě stoupá kol paseky po úzké silničce vzhůru do kopce a žena se při pohledu na ni rázem mění v hudrujícího krocana. Já raději na nějaký čas…