Z Vlčkové ke skalám na Ondřejovsku a do Lukova Léto budiž pochváleno! Jako čerstvý důchodce si nejvíc ze všeho užívám toho, že s příchodem krásného počasí nemusím s výletem čekat na konec pracovního týdne (anebo si brát dovču), ale můžu bez jakéhokoliv omezení někam vyrazit hned. V druhé a teplotně přívětivější půlce „ohnivého“ července proto realizovány hned dva výšlapy. První směřoval do Hostýnských vrchů z dědinky Vlčková. Její stavení jsou rozhozena podél potoka Kameňáku stranou hlavní silnice a středem obce prochází červená tur.trasa spojující obec Držkovou s hradem Lukovem. Jak název dědinky napovídá, v minulosti potenciální cizí příchozí z okolního hvozdu nezdravily svými mávajícími packami lištičky, ale naprosto jiná zvířátka. Tehdy by zde ale návštěvníci viděli také podstatně méně lidských obydlí. Dědina patřila lukovskému panství a pod názvem Wilzkov je o ní zmínka dokonce už roku 1373. Od poloviny 18. století se na obecní pečeti začal užívat nový znak - vlk unášející v tlamě ovečku (předtím to byl… Léto budiž pochváleno! Jako čerstvý důchodce si nejvíc ze všeho užívám toho, že s příchodem krásného počasí nemusím s výletem čekat na konec pracovního týdne (anebo si brát dovču), ale můžu bez jakéhokoliv omezení někam vyrazit hned. V druhé a teplotně přívětivější půlce „ohnivého“ července proto realizovány hned dva výšlapy. První směřoval do Hostýnských vrchů z dědinky Vlčková. Její stavení jsou rozhozena podél potoka Kameňáku stranou hlavní silnice a středem obce prochází červená tur.trasa spojující obec Držkovou s hradem Lukovem. Jak název dědinky napovídá, v minulosti potenciální cizí příchozí z okolního hvozdu nezdravily svými mávajícími packami lištičky, ale naprosto jiná zvířátka. Tehdy by zde ale návštěvníci viděli také podstatně méně lidských obydlí. Dědina patřila lukovskému panství a pod názvem Wilzkov je o ní zmínka dokonce už roku 1373. Od poloviny 18. století se na obecní pečeti začal užívat nový znak - vlk unášející v tlamě ovečku (předtím to byl…