ČESKÝ RÁJ 25 - 6.Návštěva Jičína Dnešní čtvrteční dopoledne má být hezky slunečné a Jana si prosadila výlet do Jičína, ve kterém dosud nikdy nebyla. A počítala, že v něm couráním po památkách strávíme celý den. Já jí nechtěl kazit radost konstatováním, že v tomhle zhruba šestnáctitisícovém městě toho až tolik k vidění není a radši si to nechal pro sebe. Po osmé ranní jsme už stáli na soboteckém rynku a čekali na spoj do „města pohádek“, který měl jako obvykle zpoždění. Dnes kupodivu jen „pouhých“ dvacet minut. Na jičínském autobusovém nádraží nejprve zastávka v „Chlebíčkárně“ na svačinu a na WC, a pak už Jungmannovou ulicí nahoru na Husovu třídu. Patří k nejvýstavnějším městským ulicím a volně přechází na velmi hezky upravené Žižkovo náměstí. Tady na rozhraní třídy a rynku jsme narazili na první pohádkovou bytost – Jičínského draka. Prý se objevil neznámo odkud, a tak se mu ve městě zalíbilo, že už tu zůstal nafurt. Akorát změnil podobu a proměnil se ve skulpturu. Já jako v poslední době čím dál… Dnešní čtvrteční dopoledne má být hezky slunečné a Jana si prosadila výlet do Jičína, ve kterém dosud nikdy nebyla. A počítala, že v něm couráním po památkách strávíme celý den. Já jí nechtěl kazit radost konstatováním, že v tomhle zhruba šestnáctitisícovém městě toho až tolik k vidění není a radši si to nechal pro sebe. Po osmé ranní jsme už stáli na soboteckém rynku a čekali na spoj do „města pohádek“, který měl jako obvykle zpoždění. Dnes kupodivu jen „pouhých“ dvacet minut. Na jičínském autobusovém nádraží nejprve zastávka v „Chlebíčkárně“ na svačinu a na WC, a pak už Jungmannovou ulicí nahoru na Husovu třídu. Patří k nejvýstavnějším městským ulicím a volně přechází na velmi hezky upravené Žižkovo náměstí. Tady na rozhraní třídy a rynku jsme narazili na první pohádkovou bytost – Jičínského draka. Prý se objevil neznámo odkud, a tak se mu ve městě zalíbilo, že už tu zůstal nafurt. Akorát změnil podobu a proměnil se ve skulpturu. Já jako v poslední době čím dál…