Jak se bojovalo s epidemií dobytčího moru v Hořiněvsi v roce 1872 Před císařským fondem náležel zdejší zámek se vším majetkem libereckému továrníku Johannu baronu Liebigovi, který zakoupil panství Hořiněves roku 1863. Ten byl nesmírně podnikavou osobou, která zároveň chtěla, aby se vše, co bylo v jeho majetku, stalo ziskovým. To se projevilo též ve zdejším panském dvoře, i když výsledkem tohoto honu za mamonem se místo zisku stala velká ztráta, jež byla zaviněna transportem cizích ovcí, díky němuž se do Hořiněvsi dostal dobytčí mor, který si den ode dne bral další a další oběti, a to nejen panského dobytka, nýbrž i ostatních obyvatel vsi.Nějakou dobu se to vedení dvora snažilo ututlat, snad přímo na nařízení vlastníka, jenž se bál velkých ztrát a poškození svého ctihodného kreditu. Ale jak to tak bývá, nic nelze tajit věčně a vše nakonec spatří světlo světa. Stejně tak se stalo s epidemií dobytčího moru v Liebigově dvoře. 14. března 1872 sem zavítala zemská komise se zemským zvěrolékařem a trojicí úředníků a… Před císařským fondem náležel zdejší zámek se vším majetkem libereckému továrníku Johannu baronu Liebigovi, který zakoupil panství Hořiněves roku 1863. Ten byl nesmírně podnikavou osobou, která zároveň chtěla, aby se vše, co bylo v jeho majetku, stalo ziskovým. To se projevilo též ve zdejším panském dvoře, i když výsledkem tohoto honu za mamonem se místo zisku stala velká ztráta, jež byla zaviněna transportem cizích ovcí, díky němuž se do Hořiněvsi dostal dobytčí mor, který si den ode dne bral další a další oběti, a to nejen panského dobytka, nýbrž i ostatních obyvatel vsi.Nějakou dobu se to vedení dvora snažilo ututlat, snad přímo na nařízení vlastníka, jenž se bál velkých ztrát a poškození svého ctihodného kreditu. Ale jak to tak bývá, nic nelze tajit věčně a vše nakonec spatří světlo světa. Stejně tak se stalo s epidemií dobytčího moru v Liebigově dvoře. 14. března 1872 sem zavítala zemská komise se zemským zvěrolékařem a trojicí úředníků a…