Horní Lideč - výklenková kaple na Nivách V oblasti jižního Valašska vždy žili silně věřící lidé a platí to dodnes. Když jsem se začal ve svých 15 letech aktivně věnovat horolezectví, jezdíval jsme za kolegy ze vsetínského oddílu na Čertovy skály od nás z Brumova v neděli na kole. A od nádraží v Horní Lidči až po kostel sv.Kateřiny v Lidečku musel jet prostředkem silnice, neboť krajnici lemovaly davy věřících mířící k němu na mši svatou. Ne všichni se na mne s pochopením dívali a od mých zad se odrážely ojedinělé výkřiky: „Pohan, pohan!“ Pro kámen se naštěstí nikdo nesehnul, ale i tak jsem si za chrámem sv.Kateřiny vždy oddechl, protože za ním už byla silnice volná. Tehdy ještě Lidčané neměli svůj vlastní svatostánek a do toho lidečského to měli hezky daleko. Kostel sv.Václava si vedle prvorepublikové kaple se zvonicí vystavěli v jižní části obce až v roce 1994. V oblasti jižního Valašska vždy žili silně věřící lidé a platí to dodnes. Když jsem se začal ve svých 15 letech aktivně věnovat horolezectví, jezdíval jsme za kolegy ze vsetínského oddílu na Čertovy skály od nás z Brumova v neděli na kole. A od nádraží v Horní Lidči až po kostel sv.Kateřiny v Lidečku musel jet prostředkem silnice, neboť krajnici lemovaly davy věřících mířící k němu na mši svatou. Ne všichni se na mne s pochopením dívali a od mých zad se odrážely ojedinělé výkřiky: „Pohan, pohan!“ Pro kámen se naštěstí nikdo nesehnul, ale i tak jsem si za chrámem sv.Kateřiny vždy oddechl, protože za ním už byla silnice volná. Tehdy ještě Lidčané neměli svůj vlastní svatostánek a do toho lidečského to měli hezky daleko. Kostel sv.Václava si vedle prvorepublikové kaple se zvonicí vystavěli v jižní části obce až v roce 1994.