Ze Salaše přes Poscanou skalu do Cetechovic Z horního konce Salaše míří k samotě Vlčák, nacházející se na hlavním chřibském hřebeni, žlutě značená tur.trasa. Prochází po silničce vinoucí se proti toku potoka Salašky dnem hlubokého zalesněného žlebu a prudčeji do svahů trasa šplhá až v samém jeho závěru. U točny busu jsem minul dva prázdné kamiony, čekající na něco, což mou zvědavost „upokojilo“ až dál v údolí. Kilometr za obcí jsem přišel k lokalitě Vápenice, kde se nachází pietní místo s „Památníkem salašské tragédie“, o níž jsem se podrobněji zmínil v minulém článku. Od obce sem vede i modře značená tur.trasa, ta ale odtud lesem stoupá k rozhledně na Brdu. Já pokračoval dolinou Salašky po žluté k ústí Smutného žlebu a dál směrem k Tománkově hájovně. Tady ale byla najednou silnička zatarasena kamionem, jehož řidič právě na vůz nakládal kmeny stromů. (Aha – tak proto za vsí ty další musely čekat, protože lesní asfaltka je tak úzká, že by se tu proti sobě dva jedoucí vozy nevyhnuly!) Šofér byl šikovný, to musím uznat… Z horního konce Salaše míří k samotě Vlčák, nacházející se na hlavním chřibském hřebeni, žlutě značená tur.trasa. Prochází po silničce vinoucí se proti toku potoka Salašky dnem hlubokého zalesněného žlebu a prudčeji do svahů trasa šplhá až v samém jeho závěru. U točny busu jsem minul dva prázdné kamiony, čekající na něco, což mou zvědavost „upokojilo“ až dál v údolí. Kilometr za obcí jsem přišel k lokalitě Vápenice, kde se nachází pietní místo s „Památníkem salašské tragédie“, o níž jsem se podrobněji zmínil v minulém článku. Od obce sem vede i modře značená tur.trasa, ta ale odtud lesem stoupá k rozhledně na Brdu. Já pokračoval dolinou Salašky po žluté k ústí Smutného žlebu a dál směrem k Tománkově hájovně. Tady ale byla najednou silnička zatarasena kamionem, jehož řidič právě na vůz nakládal kmeny stromů. (Aha – tak proto za vsí ty další musely čekat, protože lesní asfaltka je tak úzká, že by se tu proti sobě dva jedoucí vozy nevyhnuly!) Šofér byl šikovný, to musím uznat…