Z Modré na Velehrad a do Salaše První výlet již v roli státem uznaného důchodce jsem uskutečnil první středu měsíce června a tentokrát jsem zamířil do mého oblíbeného pohoříčka Chřiby. Až na to ranní mlžisko, které mi trochu nahnalo strach, se naštěstí celý odehrál pod modrou oblohou s usilovně svítícím Oskarem, takže jsem s ním byl více jak spokojen.   (Kvůli délce textu a obrázkům jsem si článek dovolil rozdělit do dvou částí: v té první se zmíním pouze o Velehradě a o Salaši, následný přechod chřibského hřebene do Cetechova přijde na řadu příště.)   Ráno jsem ve Zlíně omylem nasedl do busu, který mířil do Uherského Hradiště delší trasou přes Napajedla, takže mi bus na Velehrad ujel. Další tam jel naštěstí už za pouhých 7 minut, díky čemuž mi ze srdíčka odpadl velký kámen. Druhý po příjezdu na zastávku „Velehrad, rybníky“, kdy se okolní mlha konečně začala rozpouštět. Než jsem se po chodníku vrátil k areálu archeoskanzenu Modrá, objevilo se mezi trhlinami i modré nebe a mou cestu po cyklostezce k… První výlet již v roli státem uznaného důchodce jsem uskutečnil první středu měsíce června a tentokrát jsem zamířil do mého oblíbeného pohoříčka Chřiby. Až na to ranní mlžisko, které mi trochu nahnalo strach, se naštěstí celý odehrál pod modrou oblohou s usilovně svítícím Oskarem, takže jsem s ním byl více jak spokojen.   (Kvůli délce textu a obrázkům jsem si článek dovolil rozdělit do dvou částí: v té první se zmíním pouze o Velehradě a o Salaši, následný přechod chřibského hřebene do Cetechova přijde na řadu příště.)   Ráno jsem ve Zlíně omylem nasedl do busu, který mířil do Uherského Hradiště delší trasou přes Napajedla, takže mi bus na Velehrad ujel. Další tam jel naštěstí už za pouhých 7 minut, díky čemuž mi ze srdíčka odpadl velký kámen. Druhý po příjezdu na zastávku „Velehrad, rybníky“, kdy se okolní mlha konečně začala rozpouštět. Než jsem se po chodníku vrátil k areálu archeoskanzenu Modrá, objevilo se mezi trhlinami i modré nebe a mou cestu po cyklostezce k…