Rovinou a vesnicemi Hané za Holešovem Aby mi čekání na důchod líp uteklo, vyrazil jsem druhou májovou sobotu na další pěší túru. Tentokrát do míst, nad nimiž se roduvěrný Valach klepe hrůzou – prostě do hanácké lautr roviny! I tady přece žijí lidé, jenže přes jejich sídla turistické trasy nevedou. A přitom se tu – jak jsem na mapách a poté sám v reálu zjistil, najde spousta sakrálních památek i jiných zajímavostí. Dnes tedy namířeno do dědin za Holešovem. I když moje putování povede nížinou, nemusím se bát žádného kolapsu: stačí od těch širých lánů pozvednout zrak, kde mne na obzoru čeká záchytný bod v podobě vzdálené hradby Hostýnských vrchů... no a až se budu blížit ke konci trasy, povzbudí mou mysl pro změnu pahorky chřibského podhůří. Víc než rovina mi dělá starost počasí: mělo být jasno až polojasno, jenže když v 7.15 z busu vystupuji v první hanácké vsi jménem Třebětice, je nebe zataženo nízkou oblačností. Skulinami mezi mraky se sluneční šípy na chvilku provrtaly jen právě tady v téhle dědině, poté až v poslední… Aby mi čekání na důchod líp uteklo, vyrazil jsem druhou májovou sobotu na další pěší túru. Tentokrát do míst, nad nimiž se roduvěrný Valach klepe hrůzou – prostě do hanácké lautr roviny! I tady přece žijí lidé, jenže přes jejich sídla turistické trasy nevedou. A přitom se tu – jak jsem na mapách a poté sám v reálu zjistil, najde spousta sakrálních památek i jiných zajímavostí. Dnes tedy namířeno do dědin za Holešovem. I když moje putování povede nížinou, nemusím se bát žádného kolapsu: stačí od těch širých lánů pozvednout zrak, kde mne na obzoru čeká záchytný bod v podobě vzdálené hradby Hostýnských vrchů... no a až se budu blížit ke konci trasy, povzbudí mou mysl pro změnu pahorky chřibského podhůří. Víc než rovina mi dělá starost počasí: mělo být jasno až polojasno, jenže když v 7.15 z busu vystupuji v první hanácké vsi jménem Třebětice, je nebe zataženo nízkou oblačností. Skulinami mezi mraky se sluneční šípy na chvilku provrtaly jen právě tady v téhle dědině, poté až v poslední…