Praha – Národní muzeum (a Lucy a Selam) Autem do Zábřeha (nad Moravou), pak Regiojetem směr Praha. Normálně by to už byl vlak z domovské stanice, ale kamarádky si natáhla na volejbale sval, tak aby to měla ráno snažší. Kupodivu žlutý vlak dorazil podle uvedeného JŘ, čili nehrozila žádná časová prodleva (naposledy jsem jel na Prahu o Velikonocích a ty sekery měly klidně 30 minut i více). Důvod výletu byl známý už někdy zjara, tedy v dubnu nebo květnu. Tehdy v tisku (rozhlase i v televizi) proběhla zpráva, že koncem srpna dorazí do Národního muzea Lucinka. A protože zhruba v podobné době jsme hovořili o nějakém případném pražském výletu, navrhl jsem nějak to spojit. Jak je známo, nějaké to občerstvení je přímo v ceně jízdenky do vlaku žluté barvy (voda Rajec), no a pokud si dopřejete jízdu v některém tom trošku lepším vagónu, svačinku pasažérům přímo donese nějaký ten stevard. No a po absolvování skoro čtyřhodinové (prostě dlouhé prohlídky muzea) jsme si… Autem do Zábřeha (nad Moravou), pak Regiojetem směr Praha. Normálně by to už byl vlak z domovské stanice, ale kamarádky si natáhla na volejbale sval, tak aby to měla ráno snažší. Kupodivu žlutý vlak dorazil podle uvedeného JŘ, čili nehrozila žádná časová prodleva (naposledy jsem jel na Prahu o Velikonocích a ty sekery měly klidně 30 minut i více). Důvod výletu byl známý už někdy zjara, tedy v dubnu nebo květnu. Tehdy v tisku (rozhlase i v televizi) proběhla zpráva, že koncem srpna dorazí do Národního muzea Lucinka. A protože zhruba v podobné době jsme hovořili o nějakém případném pražském výletu, navrhl jsem nějak to spojit. Jak je známo, nějaké to občerstvení je přímo v ceně jízdenky do vlaku žluté barvy (voda Rajec), no a pokud si dopřejete jízdu v některém tom trošku lepším vagónu, svačinku pasažérům přímo donese nějaký ten stevard. No a po absolvování skoro čtyřhodinové (prostě dlouhé prohlídky muzea) jsme si…