Zlín - ulice Štefánikova Hlavní a nejdelší páteřní komunikací Zlína je třída Tomáše Bati, která je dlouhá asi 5.5 km. Začíná ve čtvrti Louky a dále pokračuje směrem k východu přes střed města až po rozcestí k Baťově nemocnici, kde končí. Druhou nejdůležitější tepnou je ulice Štefánikova, vedoucí souběžně s třídou T.Bati o něco výš v zástavbě Zlína a dosahující délky 2.5 kilometru. Její podstatná podoba vznikla v období první republiky. Za druhé světové války dvakrát změnila název - nejprve na „Horní třídu“ a poté na „ulici Dr.Fritze Todta.“ Po válce se vrátila k původnímu názvu, roku 1951 přejmenována na „Leninovu třídu“ a název Štefánikova opět nese až od roku 1990. Začíná u křížovatky na náměstí Práce u ústí ulice Březnická a končí na rozhraní městských čtvrtí Obeciny a Boněcko u křižovatky s ulicí K Jaroslavicím a Přílucké. Ve středu města má Štefánikova až po ulici Osvoboditelů ráz rušné komunikace, dále pak už je provoz na ní mnohem klidnější. Pokud se budeme od jejího konce… Hlavní a nejdelší páteřní komunikací Zlína je třída Tomáše Bati, která je dlouhá asi 5.5 km. Začíná ve čtvrti Louky a dále pokračuje směrem k východu přes střed města až po rozcestí k Baťově nemocnici, kde končí. Druhou nejdůležitější tepnou je ulice Štefánikova, vedoucí souběžně s třídou T.Bati o něco výš v zástavbě Zlína a dosahující délky 2.5 kilometru. Její podstatná podoba vznikla v období první republiky. Za druhé světové války dvakrát změnila název - nejprve na „Horní třídu“ a poté na „ulici Dr.Fritze Todta.“ Po válce se vrátila k původnímu názvu, roku 1951 přejmenována na „Leninovu třídu“ a název Štefánikova opět nese až od roku 1990. Začíná u křížovatky na náměstí Práce u ústí ulice Březnická a končí na rozhraní městských čtvrtí Obeciny a Boněcko u křižovatky s ulicí K Jaroslavicím a Přílucké. Ve středu města má Štefánikova až po ulici Osvoboditelů ráz rušné komunikace, dále pak už je provoz na ní mnohem klidnější. Pokud se budeme od jejího konce…