Chrastěšovský směrovník Kráčel jsem před lety po silničce, spojující bývalý panský hospodářský dvůr (dnes dědinku Chrastěšov) s Vizovicemi. Cesta byla rovná jako když střelí, vzdálenost do cíle ubývala jen pomalu a jediným oživením se mi stal pohled na několik stavení Chrastěšovských pasek. Kousek za nimi jsem narazil na směrovník zrobený ze samorostu a dvou ukazatelů, chráněných rovněž dřevěnou stříškou. Vzdálenosti na nich ale nebyly uvedeny (jak je dobrým zvykem) v metrech, nýbrž v krocích. Zpět do Chrastěšova jich odtud mělo být 1553 a do Vizovic mi zbývalo ještě 1899!   I uculil jsem se a při další pouti do hlavního města slivovice se nad rozcestníkem krapet zamyslel. Nápad je to jistě originální, jenže ty údaje jsou nepřesné. Předpokládáme-li, že těmi kroky nejsou míněny kroky slepičí, nýbrž lidské, nastává i tak jistý zádrhel:… Kráčel jsem před lety po silničce, spojující bývalý panský hospodářský dvůr (dnes dědinku Chrastěšov) s Vizovicemi. Cesta byla rovná jako když střelí, vzdálenost do cíle ubývala jen pomalu a jediným oživením se mi stal pohled na několik stavení Chrastěšovských pasek. Kousek za nimi jsem narazil na směrovník zrobený ze samorostu a dvou ukazatelů, chráněných rovněž dřevěnou stříškou. Vzdálenosti na nich ale nebyly uvedeny (jak je dobrým zvykem) v metrech, nýbrž v krocích. Zpět do Chrastěšova jich odtud mělo být 1553 a do Vizovic mi zbývalo ještě 1899!   I uculil jsem se a při další pouti do hlavního města slivovice se nad rozcestníkem krapet zamyslel. Nápad je to jistě originální, jenže ty údaje jsou nepřesné. Předpokládáme-li, že těmi kroky nejsou míněny kroky slepičí, nýbrž lidské, nastává i tak jistý zádrhel:…