Biele Karpaty - sever   Středa Vyrazili jsme z Prahy před kuropěním pohodlným busem a v Trenčíně jsme byli v půl dvanácté. U nádraží jsme si dali oběd a vyrazili. Cesta přes město a následnou rovinku byla docela dlouhá a úmorná, ale pak se začala zvedat a stoupala listnatými lesy. Teprve po hodině a půl jsme viděli první pěkné místo - loučku s rozhledem, avšak velmi omezeným s ohledem na mizivou viditelnost. Pak se nám cesta ztratila a my jsme šli sice správným směrem, leč zbytečně přes 500 m vysoký kopec, zatímco Malá Suča, kam jsme měli namířeno, měla jen asi 320. Sestup mimo cestu z prudkého svahu byl velmi namáhavý. Ve vsi jsme našli nálevnu (vináreň), kde zřejmě už od rána seděli místní chlapi a jeden z nich, silně podroušený, když viděl, že přišli Češi, nám zaplatil pivo a my jemu pak zase další z mnoha jeho boroviček. Takto posilněni jsme šli po nekonečně dlouhé, mírně stoupající silnici až do poslední civilizace, jež se zove Bzovík. Tam nás pobavila houpačka…   Středa Vyrazili jsme z Prahy před kuropěním pohodlným busem a v Trenčíně jsme byli v půl dvanácté. U nádraží jsme si dali oběd a vyrazili. Cesta přes město a následnou rovinku byla docela dlouhá a úmorná, ale pak se začala zvedat a stoupala listnatými lesy. Teprve po hodině a půl jsme viděli první pěkné místo - loučku s rozhledem, avšak velmi omezeným s ohledem na mizivou viditelnost. Pak se nám cesta ztratila a my jsme šli sice správným směrem, leč zbytečně přes 500 m vysoký kopec, zatímco Malá Suča, kam jsme měli namířeno, měla jen asi 320. Sestup mimo cestu z prudkého svahu byl velmi namáhavý. Ve vsi jsme našli nálevnu (vináreň), kde zřejmě už od rána seděli místní chlapi a jeden z nich, silně podroušený, když viděl, že přišli Češi, nám zaplatil pivo a my jemu pak zase další z mnoha jeho boroviček. Takto posilněni jsme šli po nekonečně dlouhé, mírně stoupající silnici až do poslední civilizace, jež se zove Bzovík. Tam nás pobavila houpačka…