Přes tři sedla Jen taková prvotní informace, v tomto případě jsem si žádného oře neosedlal, musel jsem se spolehnout jen na své nohy. Ze začátku si ale stoupání pěkně vychutnaly včetně zbytku mého těla. Krajina Slovenská je krásná, ale i drsná, což ji ale dělá ještě zajímavější. Teď už ale k samotnému cestopisu. Po mém putování po Muráňské planině jsem si tentokrát naplánoval zdolat dlouho odkládané sedlo Chlípavica, někde se můžete setkat ještě s chybným názvem Chlpavica. Cestu jsem začal v obci Pohronská Polhora na místní železniční stanici. Dle žluté turistické značky jsem prošel obcí a za ní jsem začal stoupat do velmi prudkého svahu. Při mých předchozích výletech jsem si pokaždé myslel, že jsem zdolal snad nejprudší svah, ale tohle mě přesvědčilo, že zdaleka to nebylo ještě tak hrozné. Prudkost svahu mě zaskočila, extra, když bylo po dešti. Myšlenku, že bych to vzdal, jsem ale rychle zahnal- pokud chce člověk něco zažít, nesmí se vzdávat a nechat překvapit. Tak jsem se pomalu… Jen taková prvotní informace, v tomto případě jsem si žádného oře neosedlal, musel jsem se spolehnout jen na své nohy. Ze začátku si ale stoupání pěkně vychutnaly včetně zbytku mého těla. Krajina Slovenská je krásná, ale i drsná, což ji ale dělá ještě zajímavější. Teď už ale k samotnému cestopisu. Po mém putování po Muráňské planině jsem si tentokrát naplánoval zdolat dlouho odkládané sedlo Chlípavica, někde se můžete setkat ještě s chybným názvem Chlpavica. Cestu jsem začal v obci Pohronská Polhora na místní železniční stanici. Dle žluté turistické značky jsem prošel obcí a za ní jsem začal stoupat do velmi prudkého svahu. Při mých předchozích výletech jsem si pokaždé myslel, že jsem zdolal snad nejprudší svah, ale tohle mě přesvědčilo, že zdaleka to nebylo ještě tak hrozné. Prudkost svahu mě zaskočila, extra, když bylo po dešti. Myšlenku, že bych to vzdal, jsem ale rychle zahnal- pokud chce člověk něco zažít, nesmí se vzdávat a nechat překvapit. Tak jsem se pomalu…