Vzhůru na Voštinovou skálu První letošní březnový víkend se počasí vydařilo - v hodnotách na stupnici pozitivity - až podezřele vysoko. Sobotu jsem měl programově zajištěnou, ale neděli jsem chtěl využit k nějakému kratšímu cyklovýletu. Jenže člověk míní a Pán Bůh mění, jak říkávala babička. Nikdo nahoře (ani manželka) nic nezměnil, ale nejprve nad mou maličkostí vítězila bohyně jménem Lenivost, potom jsem se "musel" v televizi podívat na nějaké to sjezdové lyžování a na závěr jsem zjistil, že mi opět nějak přeskakuje … koleno. A protože jsem nechtěl dopadnout jako spoluobčan Bank při poledním Super G, nechal jsem kolo kolem, uchopil pod křídlem svou lenošící životní družku a vyrazil směrem k Voštinové skále. Toto místo jsem hodlal blíže prozkoumat už dávno, jak jsem zde koneckonců přiznal již dříve. Kolem jsem totiž procházel již několikrát, ale nikdy mi nějak nezbyl čas. Tentokrát jsme navíc cestou potkali i další skalky, které jsem zatím vždy tak nějak přehlédl. A nemohu to svádět jen na fakt, že… První letošní březnový víkend se počasí vydařilo - v hodnotách na stupnici pozitivity - až podezřele vysoko. Sobotu jsem měl programově zajištěnou, ale neděli jsem chtěl využit k nějakému kratšímu cyklovýletu. Jenže člověk míní a Pán Bůh mění, jak říkávala babička. Nikdo nahoře (ani manželka) nic nezměnil, ale nejprve nad mou maličkostí vítězila bohyně jménem Lenivost, potom jsem se "musel" v televizi podívat na nějaké to sjezdové lyžování a na závěr jsem zjistil, že mi opět nějak přeskakuje … koleno. A protože jsem nechtěl dopadnout jako spoluobčan Bank při poledním Super G, nechal jsem kolo kolem, uchopil pod křídlem svou lenošící životní družku a vyrazil směrem k Voštinové skále. Toto místo jsem hodlal blíže prozkoumat už dávno, jak jsem zde koneckonců přiznal již dříve. Kolem jsem totiž procházel již několikrát, ale nikdy mi nějak nezbyl čas. Tentokrát jsme navíc cestou potkali i další skalky, které jsem zatím vždy tak nějak přehlédl. A nemohu to svádět jen na fakt, že…