Dokud to jde Zdá se, že zimy si do konce této sezóny moc neužijeme, dokud to jde, je potřeba využít zbytky snažení vlekařů, kteří se pokoušeli nepřízeň přírody překonat. Když to ovšem nejde tak pak je to smůla. Když mě Ala přemlouvala, ať vyrazíme s jedním kamarádem, moc se mi to nepozdávalo, nicméně ráno nasedáme do auta a směřujeme na Staroměstsko, přesněji do Hynčic pod Sušinou do skiareálu Kraličák. Ovšem při příjezdu koukáme na sjezdovky a ty jsou po nočním spíše dešti než sněžení víceméně hnědé. Ani nevystupujeme a padne návrh, že bysme mohli vyzkoušet Kunčice. Tak pokračujeme přes hřebínek pod Štvanicí do Stříbrnic. Kupodivu na lesní cestě ve stínu leží i ujetá vrstva sněhu až ledu, trošku to hrozilo ustřelením zadku, ale vyjetá kolej nás bezpečně přes asi 100m nebezpečný úsek převedl, a brzy míříme ke Kunčicím. Zdejší sjezdovky přece jen vypadají lépe – je skoro bílá a jak koukáme, zdá se , že jsou celkem… Zdá se, že zimy si do konce této sezóny moc neužijeme, dokud to jde, je potřeba využít zbytky snažení vlekařů, kteří se pokoušeli nepřízeň přírody překonat. Když to ovšem nejde tak pak je to smůla. Když mě Ala přemlouvala, ať vyrazíme s jedním kamarádem, moc se mi to nepozdávalo, nicméně ráno nasedáme do auta a směřujeme na Staroměstsko, přesněji do Hynčic pod Sušinou do skiareálu Kraličák. Ovšem při příjezdu koukáme na sjezdovky a ty jsou po nočním spíše dešti než sněžení víceméně hnědé. Ani nevystupujeme a padne návrh, že bysme mohli vyzkoušet Kunčice. Tak pokračujeme přes hřebínek pod Štvanicí do Stříbrnic. Kupodivu na lesní cestě ve stínu leží i ujetá vrstva sněhu až ledu, trošku to hrozilo ustřelením zadku, ale vyjetá kolej nás bezpečně přes asi 100m nebezpečný úsek převedl, a brzy míříme ke Kunčicím. Zdejší sjezdovky přece jen vypadají lépe – je skoro bílá a jak koukáme, zdá se , že jsou celkem…