Jak hořický ponocný pískal půlnoc ve 4.00 hod. ráno v Jičíně Od dávných dob procházel ulicemi města ponocný a na věži stával na stráži hlásný, aby hlídal, zda někde nevypukl oheň a hned zvonil na poplach. Za ta staletí se zde vystřídala řada různých postaviček, někdy smutných až zvláštních, někdy veselých nebo směšných. Právě mezi posledně jmenované náležel ponocný František Mádle, který v roce 1862 bloumal po nocích Hořicemi a většinou měšťanstva byl brán svou službou za vzorného. Avšak opak byl pravdou! Když pravidelně odpískal 22.00, 23.00 a 24.00 hodinu, přešel náměstí a sedl si v podloubí Seisrovy lékárny, kde se vždy uložil ke spánku a takto vydržel až skoro do 4.00 hodiny. Tu následně odpískal a šel domů, kde si lehl do peřin za pec a doháněl to, co zameškal během své služby před půlnocí.Protože všichni vážení měšťané po půlnoci spali, nikdo nevěděl, že takto ledabyle vykonává svůj úřad. Místo ochrany života a majetku ostatních držel siestu. Ale jak to tak bývá, nic netrvá věčně! Měl však… Od dávných dob procházel ulicemi města ponocný a na věži stával na stráži hlásný, aby hlídal, zda někde nevypukl oheň a hned zvonil na poplach. Za ta staletí se zde vystřídala řada různých postaviček, někdy smutných až zvláštních, někdy veselých nebo směšných. Právě mezi posledně jmenované náležel ponocný František Mádle, který v roce 1862 bloumal po nocích Hořicemi a většinou měšťanstva byl brán svou službou za vzorného. Avšak opak byl pravdou! Když pravidelně odpískal 22.00, 23.00 a 24.00 hodinu, přešel náměstí a sedl si v podloubí Seisrovy lékárny, kde se vždy uložil ke spánku a takto vydržel až skoro do 4.00 hodiny. Tu následně odpískal a šel domů, kde si lehl do peřin za pec a doháněl to, co zameškal během své služby před půlnocí.Protože všichni vážení měšťané po půlnoci spali, nikdo nevěděl, že takto ledabyle vykonává svůj úřad. Místo ochrany života a majetku ostatních držel siestu. Ale jak to tak bývá, nic netrvá věčně! Měl však…