Zafúkané (víkend na Červenohorském sedle) Na druhý lednový víkend (11.–12.1.2025) připadla zima. Tedy ne, že by zima nebyla před tím a dokonce i potom, ale prostě zdá se, že jistý vrchol aktuálního zimního období se dostavil. Jak už máme zkušenosti z předchozích let, není čas čekat na lepší podmínky, protože v souvislosti s globálním klimatem jsou ty zdejší zimy už takové nanicovaté. Když už jsme tak v pátek po volejbale seděli v oblíbeném lokálu, Majka vynesla nápad, co na horách přespat. Leden bývá obvykle volnější, tak jsme v mobilu zkoušeli obsazenost blízkých horských chat, sice nás nejvíc lákala Švýcárna, ale tam už pohled na web naznačoval plný počet ubytovaných. Tak jsem zkusil něco bližšího a po prvním telefonátu na chatu Červenohorské sedlo bylo vyřešeno. Místo je a tři postele nám najdou. Na nádraží busu se tak scházíme trošku později před desátou. Nahoru jede linka necelou hodinu a tento spoj ani není tak narvaný, jako bývá ten v 8.05. Autobus stojí na zastávce na jesenické straně sedla, tak přecházíme most a… Na druhý lednový víkend (11.–12.1.2025) připadla zima. Tedy ne, že by zima nebyla před tím a dokonce i potom, ale prostě zdá se, že jistý vrchol aktuálního zimního období se dostavil. Jak už máme zkušenosti z předchozích let, není čas čekat na lepší podmínky, protože v souvislosti s globálním klimatem jsou ty zdejší zimy už takové nanicovaté. Když už jsme tak v pátek po volejbale seděli v oblíbeném lokálu, Majka vynesla nápad, co na horách přespat. Leden bývá obvykle volnější, tak jsme v mobilu zkoušeli obsazenost blízkých horských chat, sice nás nejvíc lákala Švýcárna, ale tam už pohled na web naznačoval plný počet ubytovaných. Tak jsem zkusil něco bližšího a po prvním telefonátu na chatu Červenohorské sedlo bylo vyřešeno. Místo je a tři postele nám najdou. Na nádraží busu se tak scházíme trošku později před desátou. Nahoru jede linka necelou hodinu a tento spoj ani není tak narvaný, jako bývá ten v 8.05. Autobus stojí na zastávce na jesenické straně sedla, tak přecházíme most a…