Lezecká věž a vyhlídka v Petřkovicích.    Už před nějakým rokem jsem procházel kolem, ale místo bral jako „zase nějaké umění“. Občas je dobré přijít blíž a nechat se překvapit. Nejde o žádné bezduché „rádobyumění“, ale místo nečekané. Vlastně o místa dvě. Zatímco v prvním případě mohou vavříny sklízet pouze dobří lezci nebojící se výšky a převisů, tak na opačné straně hlavní cesty vedoucí z Ostravy do Ludgeřovic se nachází pozůstatek dávné historie přístupný i běžným smrtelníkům bez jakýchkoliv lezeckých zkušeností. Pochopitelně, aby cesta sem nebyla až tak snadná, tak jsem si „musel“ vybrat severní svah dávného železničního nebo spíš tramvajového náspu k prozkoumání. Kdybych se lépe díval kolem sebe a vydal se nahoru po opačném svahu, tak mohu krásně a pohodlně stoupat po schůdcích. Jen kousek dále mě pak čeká k jednomu z mostních pilířů, který dnes slouží už jen jako nevšední vyhlídka. Dostat se na vrchol protějšího je již mnohem náročnější, protože obtížnost cest zpřístupňující vrcholovou „terasu“ se pohybují v kategoriích…    Už před nějakým rokem jsem procházel kolem, ale místo bral jako „zase nějaké umění“. Občas je dobré přijít blíž a nechat se překvapit. Nejde o žádné bezduché „rádobyumění“, ale místo nečekané. Vlastně o místa dvě. Zatímco v prvním případě mohou vavříny sklízet pouze dobří lezci nebojící se výšky a převisů, tak na opačné straně hlavní cesty vedoucí z Ostravy do Ludgeřovic se nachází pozůstatek dávné historie přístupný i běžným smrtelníkům bez jakýchkoliv lezeckých zkušeností. Pochopitelně, aby cesta sem nebyla až tak snadná, tak jsem si „musel“ vybrat severní svah dávného železničního nebo spíš tramvajového náspu k prozkoumání. Kdybych se lépe díval kolem sebe a vydal se nahoru po opačném svahu, tak mohu krásně a pohodlně stoupat po schůdcích. Jen kousek dále mě pak čeká k jednomu z mostních pilířů, který dnes slouží už jen jako nevšední vyhlídka. Dostat se na vrchol protějšího je již mnohem náročnější, protože obtížnost cest zpřístupňující vrcholovou „terasu“ se pohybují v kategoriích…