Pěšky, lodí, vlakem: Malajský chaos na vlastní pěst Někdy člověk prostě potřebuje zmizet. Ne úplně natrvalo, jen na chvíli. Přestat řešit, kdo co řekl, kolik má co stát a jestli si koupit tmavé nebo světlé kalhoty na léto. Zmizet někam, kde nikoho nezajímá tvůj LinkedIn profil a kde jsou „plány“ jen prázdné slovo. Malajsie mě lákala dlouho. Tropické džungle, čajové plantáže, bílé pláže a hlavně ta nejdůležitější ingredience – chaos. Protože co je lepší než země, kde si nikdy nejsi jistý, jestli tě další dopravní prostředek doveze do cíle, nebo do pekla? Byla to chvíle spontánního rozhodnutí, a to doslova. Koupil jsem letenku na další ráno, sbalil batoh a s naivní myšlenkou „co by se asi tak mohlo pokazit?“ jsem vyrazil směr jihovýchodní Asie. Netušil jsem, že za pár dní budu mít nohy plné bláta, batoh pokrytý pavučinami a vzpomínky, které budu vyprávět s takovým nadšením, jako by mě to celé vlastně bavilo. Když jsem poprvé šlápl na malajsijskou půdu, byl jsem připravený na… Někdy člověk prostě potřebuje zmizet. Ne úplně natrvalo, jen na chvíli. Přestat řešit, kdo co řekl, kolik má co stát a jestli si koupit tmavé nebo světlé kalhoty na léto. Zmizet někam, kde nikoho nezajímá tvůj LinkedIn profil a kde jsou „plány“ jen prázdné slovo. Malajsie mě lákala dlouho. Tropické džungle, čajové plantáže, bílé pláže a hlavně ta nejdůležitější ingredience – chaos. Protože co je lepší než země, kde si nikdy nejsi jistý, jestli tě další dopravní prostředek doveze do cíle, nebo do pekla? Byla to chvíle spontánního rozhodnutí, a to doslova. Koupil jsem letenku na další ráno, sbalil batoh a s naivní myšlenkou „co by se asi tak mohlo pokazit?“ jsem vyrazil směr jihovýchodní Asie. Netušil jsem, že za pár dní budu mít nohy plné bláta, batoh pokrytý pavučinami a vzpomínky, které budu vyprávět s takovým nadšením, jako by mě to celé vlastně bavilo. Když jsem poprvé šlápl na malajsijskou půdu, byl jsem připravený na…