Jeskyně "Šampiónka".    Jsou jeskyně do kterých se člověk nemusí dlouho odhodlávat a hledat odvahu. Cítí se v nich vcelku v pohodě a myslí si, že se nemůže nic stát. Pak jsou jeskyně, které by nemusely být až tak nebezpečné, ale něco nesedí. Takovou jeskyní je pro mě slavná „Velká Volářka“ na západním svahu Radhoště pod sjezdovkou. Ve své podstatě by možná stačilo jen trochu zhubnout. Asi ne, protože břicho se dá zatáhnout a dobře proplazit i velmi úzkými a zalomenými chodbičkami (spíš plazivkami) až člověk sám žasne „kudy prošel“. Možná je nervózní spíš tím, co vidí nad úzkým a klesajícím otvorem. Kdo ví, jak bych se tam protahoval a to i v případě pokud by se jednalo o neklesající „chodbu“. Nejsem si jistý, jestli bych na šířku ramen „prošel“. Nad malým vstupem je „zídka“ z mnoha kamenů, které vypadají, že drží jen silou vůle a musí se co nevidět sesypat a vstup uzavřít. Mnoho jiných jeskyní na mě takto nepůsobí a to mohou mít nad vstupem mnohem větší pískovcové bloky a mnohem větší „celkovou mocnost“ a jsem úplně…    Jsou jeskyně do kterých se člověk nemusí dlouho odhodlávat a hledat odvahu. Cítí se v nich vcelku v pohodě a myslí si, že se nemůže nic stát. Pak jsou jeskyně, které by nemusely být až tak nebezpečné, ale něco nesedí. Takovou jeskyní je pro mě slavná „Velká Volářka“ na západním svahu Radhoště pod sjezdovkou. Ve své podstatě by možná stačilo jen trochu zhubnout. Asi ne, protože břicho se dá zatáhnout a dobře proplazit i velmi úzkými a zalomenými chodbičkami (spíš plazivkami) až člověk sám žasne „kudy prošel“. Možná je nervózní spíš tím, co vidí nad úzkým a klesajícím otvorem. Kdo ví, jak bych se tam protahoval a to i v případě pokud by se jednalo o neklesající „chodbu“. Nejsem si jistý, jestli bych na šířku ramen „prošel“. Nad malým vstupem je „zídka“ z mnoha kamenů, které vypadají, že drží jen silou vůle a musí se co nevidět sesypat a vstup uzavřít. Mnoho jiných jeskyní na mě takto nepůsobí a to mohou mít nad vstupem mnohem větší pískovcové bloky a mnohem větší „celkovou mocnost“ a jsem úplně…