Pomník padlým v 1. světové válce v Mokrovousích Již na konci války se přetřásala v obecním výboru možnost zřízení pomníku všem ze zdejší obce padlým mužům, a to již za starostování Václava Tomáška, který stál v čele obce již od roku 1906, ale za dlouhá léta se vedení obce ničeho nedobralo. Blížilo se desetileté jubileum vzniku Československé republiky a obec stále nic. Proto došlo k společné akci místních spolků, jehož členové se rozhodli zbudovat pomník sami, protože řada místních brala tento neúspěch jako velkou ostudu, a to především ti, jež měli to štěstí a vrátili se z front 1. světové války v pořádku a vzpomínku na své spolubojovníky a kamarády nechtěli nosit jen v srdci, ale dát o jejich oběti veřejně vědět, aby se navždy pamatovalo na to, co mnozí obyčejní a neznámí lidé udělali pro tuto zem. Není to všeobecně známé, ale z Mokrovous pocházeli i někteří příslušníci legionářské sibiřské armády, kteří prošli všemi boji a proslulou anabází až po návrat do vlasti. Jednalo se zejména o Františka Brožka,… Již na konci války se přetřásala v obecním výboru možnost zřízení pomníku všem ze zdejší obce padlým mužům, a to již za starostování Václava Tomáška, který stál v čele obce již od roku 1906, ale za dlouhá léta se vedení obce ničeho nedobralo. Blížilo se desetileté jubileum vzniku Československé republiky a obec stále nic. Proto došlo k společné akci místních spolků, jehož členové se rozhodli zbudovat pomník sami, protože řada místních brala tento neúspěch jako velkou ostudu, a to především ti, jež měli to štěstí a vrátili se z front 1. světové války v pořádku a vzpomínku na své spolubojovníky a kamarády nechtěli nosit jen v srdci, ale dát o jejich oběti veřejně vědět, aby se navždy pamatovalo na to, co mnozí obyčejní a neznámí lidé udělali pro tuto zem. Není to všeobecně známé, ale z Mokrovous pocházeli i někteří příslušníci legionářské sibiřské armády, kteří prošli všemi boji a proslulou anabází až po návrat do vlasti. Jednalo se zejména o Františka Brožka,…