Novoroční návštěva Milešovky a jejího okolí Opět nastal nový rok, tentokrát s letopočtem 2014. Dlouhou dobu se mi v hlavě honil plán vypravit se hned první den roku na nejvyšší horu Českého středohoří, královnu Milešovku. Dělal jsem si naději, že by sem na jejím vrcholu mohl zažít výjev typický pro horské oblasti a takový, že přibližně pod 700 metrů bývá mlha a výše je překrásné počasí, jenže tentokrát bylo trochu tak všechno jinak. Tento Silvestr jsme oslavili, dá-li se to tak vůbec nazvat, na Hrušovce. Po 00:30 h, jsme šli spát. Můj plán s Milešovkou byl totiž takový, že už vyrazím brzy ráno, tak abych na vrcholu Milešovky zastihl východ sluníčka. Ráno v 6:45h, tedy ještě za tmy, jsem vyrazil. Vzal jsem to přes ves Zbožná a zní rovnou na místní vrchol Paška Pole. Zde jsem učinil něco, co bych za normálních okolností nikdy neučinil, šel jsem až k cestě na Milešovku po hlavní silnici E55. Ta bývá ve všední dny velmi frekventovaná, ale první den v roce, brzo ráno, jsem při chůzi po této silnici… Opět nastal nový rok, tentokrát s letopočtem 2014. Dlouhou dobu se mi v hlavě honil plán vypravit se hned první den roku na nejvyšší horu Českého středohoří, královnu Milešovku. Dělal jsem si naději, že by sem na jejím vrcholu mohl zažít výjev typický pro horské oblasti a takový, že přibližně pod 700 metrů bývá mlha a výše je překrásné počasí, jenže tentokrát bylo trochu tak všechno jinak. Tento Silvestr jsme oslavili, dá-li se to tak vůbec nazvat, na Hrušovce. Po 00:30 h, jsme šli spát. Můj plán s Milešovkou byl totiž takový, že už vyrazím brzy ráno, tak abych na vrcholu Milešovky zastihl východ sluníčka. Ráno v 6:45h, tedy ještě za tmy, jsem vyrazil. Vzal jsem to přes ves Zbožná a zní rovnou na místní vrchol Paška Pole. Zde jsem učinil něco, co bych za normálních okolností nikdy neučinil, šel jsem až k cestě na Milešovku po hlavní silnici E55. Ta bývá ve všední dny velmi frekventovaná, ale první den v roce, brzo ráno, jsem při chůzi po této silnici…