Do Luhačovic nejen na prohlídku Slunečních lázní První červnová sobota byla nádherným slunečním dnem a my proto na výlet do Luhačovic vyrazili už brzy ráno. Před pár dny se totiž na Seznamu objevil článek o Slunečních lázních, které byly po nákladné rekonstrukci právě zpřístupněny veřejnosti a tuhle informaci bylo nutno na místě (a na vlastní oči) důkladně ověřit. V Luhačovicích jsme na busovém nádraží přestoupili na spoj k místní zastávce „Garáže“, odkud jsme to měli k našemu dnešnímu hlavnímu cíli nejblíž. Stačilo po lávce přes Šťávnici přeběhnout na druhou stranu, kde proti jejímu toku od lázní vedl široký chodník až k přehradě. Tady jsem se ocitli u zadní strany areálu Vodoléčebného ústavu a Slunečních lázní, kde jsme se přes nízkou střechu mohli pokochat prvními dílčími pohledy dovnitř. Pak už stačilo zabočit na ulici Leoše Janáčka, minout dřevěné stavení připomínající perníkovou chaloupku a o něco výš z ulice (naproti lázeňskému domu Jestřabí) mezi nádherně renovovanými staveními zabočit do vlastního… První červnová sobota byla nádherným slunečním dnem a my proto na výlet do Luhačovic vyrazili už brzy ráno. Před pár dny se totiž na Seznamu objevil článek o Slunečních lázních, které byly po nákladné rekonstrukci právě zpřístupněny veřejnosti a tuhle informaci bylo nutno na místě (a na vlastní oči) důkladně ověřit. V Luhačovicích jsme na busovém nádraží přestoupili na spoj k místní zastávce „Garáže“, odkud jsme to měli k našemu dnešnímu hlavnímu cíli nejblíž. Stačilo po lávce přes Šťávnici přeběhnout na druhou stranu, kde proti jejímu toku od lázní vedl široký chodník až k přehradě. Tady jsem se ocitli u zadní strany areálu Vodoléčebného ústavu a Slunečních lázní, kde jsme se přes nízkou střechu mohli pokochat prvními dílčími pohledy dovnitř. Pak už stačilo zabočit na ulici Leoše Janáčka, minout dřevěné stavení připomínající perníkovou chaloupku a o něco výš z ulice (naproti lázeňskému domu Jestřabí) mezi nádherně renovovanými staveními zabočit do vlastního…