Čebrať dá zabrat, aneb skvost Velké Fatry.    Když jsem poprvé vystoupil na železničním nádraží v Ružomberoku a přešel k tomu autobusovému, které těsně sousedí, tak mě do očí udeřil jeden „kopec“. Ale takovým způsobem, že mě prakticky uhranul. Nebylo to nikterak dávno, jen před pár měsíci. Tehdy jsem se seznamoval s krajinou, kde by se měla konat slovenská odnož závodů, které pro spoustu lidí nejsou ani tak sportovním zápolením (to asi jen pro skupinu těch nejlepších na špici), ale spíš skvělým setkáním s podobně „postiženými“ [1], [2]. Určitě nebudu jediný, kdo by se zde spíš zařadil mezi „kochače krajinou na chvostu“ než závodníky lámající rekordy. Onen seriál závodů se jmenuje „Behaj lesmi“ a dovede člověka do velmi zajímavých míst, která většinou vůbec nezná.    ŽE DOBRODRUŽSTVÍ NEZNÁMÉHO BUDE NAPLŇOVAT ZÁVOD JSEM OČEKÁVAL, ALE ŽE CELÉ ŠIROKÉ I BLÍZKÉ OKOLÍ BUDE DOBRODRUHŮM NAKLONĚNO TAK VÝRAZNĚ, JSEM VŮBEC NETUŠIL.    Kopec Čebrať je možná pomyslnou vstupní „branou“ k nevšedním místům v okolí, možná také ale jejich…    Když jsem poprvé vystoupil na železničním nádraží v Ružomberoku a přešel k tomu autobusovému, které těsně sousedí, tak mě do očí udeřil jeden „kopec“. Ale takovým způsobem, že mě prakticky uhranul. Nebylo to nikterak dávno, jen před pár měsíci. Tehdy jsem se seznamoval s krajinou, kde by se měla konat slovenská odnož závodů, které pro spoustu lidí nejsou ani tak sportovním zápolením (to asi jen pro skupinu těch nejlepších na špici), ale spíš skvělým setkáním s podobně „postiženými“ [1], [2]. Určitě nebudu jediný, kdo by se zde spíš zařadil mezi „kochače krajinou na chvostu“ než závodníky lámající rekordy. Onen seriál závodů se jmenuje „Behaj lesmi“ a dovede člověka do velmi zajímavých míst, která většinou vůbec nezná.    ŽE DOBRODRUŽSTVÍ NEZNÁMÉHO BUDE NAPLŇOVAT ZÁVOD JSEM OČEKÁVAL, ALE ŽE CELÉ ŠIROKÉ I BLÍZKÉ OKOLÍ BUDE DOBRODRUHŮM NAKLONĚNO TAK VÝRAZNĚ, JSEM VŮBEC NETUŠIL.    Kopec Čebrať je možná pomyslnou vstupní „branou“ k nevšedním místům v okolí, možná také ale jejich…