Kutná Hora, bývalá jezuitská kolej. Bývalá jezuitská kolej je největší raně barokní stavbou Kutné Hory. Záměr jezuitů kolej postavit potvrdil již v roce 1624 Ferdinand II. Habsburský. Stavět se ale začalo až v roce 1667 podle návrhu vynikajícího italského architekta Giovanniho Domenica Orsiho. Stavba byla dokončena až v roce 1750. I když nebyl naplněn původní záměr nedostavěním jižního křídla, tak se dnes díváme na dvoupatrové průčelní křídlo ukončené na obou stranách hranolovitými věžemi, které jsou opatřeny cibulovitou bání. Na křídlo v zadní části navazují dvě další křídla. Kolej měla ve střední části nejvyšší věž, která byla v roce 1884 odstraněna. V době stavby koleje probíhala stavba terasy před hlavní budovou, na které dnes stojí barokní sochy světců. Je jich patnáct a jsou dílem jezuitského sochaře Františka Bauguta, který na nich pracoval mezi roky 1709 – 1716. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byla kolej přeměněna na kasárna. Následovaly přestavby a různé úpravy pro vojenský špitál, později pro kadetní školu a opět… Bývalá jezuitská kolej je největší raně barokní stavbou Kutné Hory. Záměr jezuitů kolej postavit potvrdil již v roce 1624 Ferdinand II. Habsburský. Stavět se ale začalo až v roce 1667 podle návrhu vynikajícího italského architekta Giovanniho Domenica Orsiho. Stavba byla dokončena až v roce 1750. I když nebyl naplněn původní záměr nedostavěním jižního křídla, tak se dnes díváme na dvoupatrové průčelní křídlo ukončené na obou stranách hranolovitými věžemi, které jsou opatřeny cibulovitou bání. Na křídlo v zadní části navazují dvě další křídla. Kolej měla ve střední části nejvyšší věž, která byla v roce 1884 odstraněna. V době stavby koleje probíhala stavba terasy před hlavní budovou, na které dnes stojí barokní sochy světců. Je jich patnáct a jsou dílem jezuitského sochaře Františka Bauguta, který na nich pracoval mezi roky 1709 – 1716. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byla kolej přeměněna na kasárna. Následovaly přestavby a různé úpravy pro vojenský špitál, později pro kadetní školu a opět…