Vánoční Boskovice (den a noc první) Nikdy jsem se netajil tím, že Boskovice považuji za místo nadprůměrně přitažlivé a že mám toto město rád. Jeho (před)vánoční podoba mě však zklamala … k tomuto tématu se ale vrátím až později. Prostě a zkrátka jsme první prosincovou sobotu ráno po nějaké době opět vyrazili směrem jižním. Počasí na cestu jsme si opravdu lepší ani vybrat nemohli. Už jen proto, že okraj orkánu Xaver naši republiku nenavštíví každý den. Jenom jsem chvílemi nevěděl, jestli jedu rallye Valašská zima nebo jsem na dětském kolotoči v lunaparku. Tam totiž také můžete točit volantem jako o život … a stejně jedete pořád směrem, který vám určil někdo úplně jiný. Projížděli jsme souvisle zasněženou krajinou, kterou poryvy větru hnaly Schelingerův slavný Sníh a mráz, a že jsem ještě pořád na silnici jsem mnohdy poznal jen podle tyčí, zapíchlých – pravděpodobně – v příkopu. Skoro jako běžkařská horská túra v domovských Jeseníkách… Nikdy jsem se netajil tím, že Boskovice považuji za místo nadprůměrně přitažlivé a že mám toto město rád. Jeho (před)vánoční podoba mě však zklamala … k tomuto tématu se ale vrátím až později. Prostě a zkrátka jsme první prosincovou sobotu ráno po nějaké době opět vyrazili směrem jižním. Počasí na cestu jsme si opravdu lepší ani vybrat nemohli. Už jen proto, že okraj orkánu Xaver naši republiku nenavštíví každý den. Jenom jsem chvílemi nevěděl, jestli jedu rallye Valašská zima nebo jsem na dětském kolotoči v lunaparku. Tam totiž také můžete točit volantem jako o život … a stejně jedete pořád směrem, který vám určil někdo úplně jiný. Projížděli jsme souvisle zasněženou krajinou, kterou poryvy větru hnaly Schelingerův slavný Sníh a mráz, a že jsem ještě pořád na silnici jsem mnohdy poznal jen podle tyčí, zapíchlých – pravděpodobně – v příkopu. Skoro jako běžkařská horská túra v domovských Jeseníkách…