Na Zlatou Korunu Do Jižních Čech. O červencovém volnu jsem se po čase vypravil za kamarádem s úmyslem vypravit se i na nějakou tu památku. Do Budějovic to bylo tedy vlakem (s tradičním zpožděním v Praze a přesednutím na jiný, než plánovaný vlak). Ovšem druhý den to bylo použitím jiných prostředků místní dopravy tedy busem. A od Rájova (zastávky) pěšky. Petr Ulrych s kapelou Atlantis kdysi nabádal děvčata písní „Nechoď do kláštera“, aby nevstupovaly do řad Ježíšových nevěst. V klášteře Zlatá Koruna by to naštěstí nešlo: 1) byl to klášter mužský, 2) už nějakých 240 let je to klášter zrušený. Zmíněná zastávka Rájov je na pravém břehu Vltavy, k samotnému klášteru je třeba ještě nějaký ten metr dojít. Naštěstí cestou je několik hospod, a asi nejlépe v parném létě poslouží některá z vodáckých hospod v blízkosti kempu. No a další restaurace nebo kavárny jsou i na opačném břehu, tedy tam, kde je kromě budov kláštera i přilehlá zástavba. Do Jižních Čech. O červencovém volnu jsem se po čase vypravil za kamarádem s úmyslem vypravit se i na nějakou tu památku. Do Budějovic to bylo tedy vlakem (s tradičním zpožděním v Praze a přesednutím na jiný, než plánovaný vlak). Ovšem druhý den to bylo použitím jiných prostředků místní dopravy tedy busem. A od Rájova (zastávky) pěšky. Petr Ulrych s kapelou Atlantis kdysi nabádal děvčata písní „Nechoď do kláštera“, aby nevstupovaly do řad Ježíšových nevěst. V klášteře Zlatá Koruna by to naštěstí nešlo: 1) byl to klášter mužský, 2) už nějakých 240 let je to klášter zrušený. Zmíněná zastávka Rájov je na pravém břehu Vltavy, k samotnému klášteru je třeba ještě nějaký ten metr dojít. Naštěstí cestou je několik hospod, a asi nejlépe v parném létě poslouží některá z vodáckých hospod v blízkosti kempu. No a další restaurace nebo kavárny jsou i na opačném břehu, tedy tam, kde je kromě budov kláštera i přilehlá zástavba.