Tři dny v Kolíně aneb jak projít téměř všechno, co tady stojí za vidění II. (pár kroků na předměstí) Po opuštění toho nejhistoričtějšího centra Kolína jsme se pomalu vydali směrem k Pražskému předměstí. Od počátku bylo jasné, že na nějaký čas teď gotiku s barokem vystřídá převážně historismus konce 19. století a moderna první třetiny minulého století. Asi i proto jsme se nejprve ještě zastavili na Karlově náměstí, konkrétně u nárožního domu bývalé městské spořitelny. Freiwaldova stavba z roku 1925 vyznává neoklasicismus i rondokubismus a na „rozjezd“ bylo toto dílo Kotěrova žáka takřka ideální … Před námi byl ještě páteční půlden (28. září) a slunce i modrá obloha evidentně soutěžily o titul letní den roku. Naše falší kroky vedly kolem monumentální budovy někdejší Okresní občanské záložny. Tato neorenesanční a zdobná stavba arch. Křičky, dokončená v roce 1896, nás právem chvíli zdržela. Jako další „atrakce“ následovala ulice Politických vězňů, kde se nachází… Po opuštění toho nejhistoričtějšího centra Kolína jsme se pomalu vydali směrem k Pražskému předměstí. Od počátku bylo jasné, že na nějaký čas teď gotiku s barokem vystřídá převážně historismus konce 19. století a moderna první třetiny minulého století. Asi i proto jsme se nejprve ještě zastavili na Karlově náměstí, konkrétně u nárožního domu bývalé městské spořitelny. Freiwaldova stavba z roku 1925 vyznává neoklasicismus i rondokubismus a na „rozjezd“ bylo toto dílo Kotěrova žáka takřka ideální … Před námi byl ještě páteční půlden (28. září) a slunce i modrá obloha evidentně soutěžily o titul letní den roku. Naše falší kroky vedly kolem monumentální budovy někdejší Okresní občanské záložny. Tato neorenesanční a zdobná stavba arch. Křičky, dokončená v roce 1896, nás právem chvíli zdržela. Jako další „atrakce“ následovala ulice Politických vězňů, kde se nachází…