Kutná Hora, vyhlídka od Vlašského dvora. Kutná Hora patří mezi ta města, kde lze stále něco obdivovat. Mimo jiné jsou to i vyhlídky na starou část města a to z cesty nad údolím řeky Vrchlice. Která patří k těm nejhezčím, se snad nedá určit, protože každá má své kouzlo. Nás zaujala vyhlídka od Vlašského dvora. Řeka v údolí tady vytvořila oblouk a tím se otevřely výhledy k východu a západu. Prvním zastavením v této části je Havlíčkovo náměstí. Nalézá se na mírném svahu a jeho horní strana je složena z několika zajímavých stromů. O něco níže je Vlašský dvůr a park Bedřicha Pacáka. V travnaté ploše jsou sochy Karla Havlíčka Borovského a T. G. Masaryka. Sejde se po schodech do dolní části parku a po chvilce se otevře výhled, při kterém se tají dech. Chrám sv. Barbory a jeho okolí je pohádkou, která se nikde už neopakuje. Ale určitě lépe to za mě dopoví fotografie. Kutná Hora patří mezi ta města, kde lze stále něco obdivovat. Mimo jiné jsou to i vyhlídky na starou část města a to z cesty nad údolím řeky Vrchlice. Která patří k těm nejhezčím, se snad nedá určit, protože každá má své kouzlo. Nás zaujala vyhlídka od Vlašského dvora. Řeka v údolí tady vytvořila oblouk a tím se otevřely výhledy k východu a západu. Prvním zastavením v této části je Havlíčkovo náměstí. Nalézá se na mírném svahu a jeho horní strana je složena z několika zajímavých stromů. O něco níže je Vlašský dvůr a park Bedřicha Pacáka. V travnaté ploše jsou sochy Karla Havlíčka Borovského a T. G. Masaryka. Sejde se po schodech do dolní části parku a po chvilce se otevře výhled, při kterém se tají dech. Chrám sv. Barbory a jeho okolí je pohádkou, která se nikde už neopakuje. Ale určitě lépe to za mě dopoví fotografie.