Jen se tak trochu zhoupnout … třeba v Šumperku a s Adolfem Kašparem Snad každý z nás prošel ve svém životě obdobím houpání. U někoho bylo krátké, někomu vydrželo až do pozdní dospělosti. A nemyslím tím ono zlomyslné houpání někoho ve smyslu šálivém až podvodném, ale to skutečné, klasické i magicky uklidňující houpy-hou … To začíná – pomineme-li kolébky, které si stejně nikdo nepamatuje, i kolena rodičů, prarodičů, strýčků, tetiček a jim podobných existencí - prvními dřevěnými kohouty či koníky a přes různé houpačky (ty kovové lodičky v šumperských sadech 1. máje nás sice v dětství stály pár zubů a něco málo krve, ale ten pocit při postávání na zadním opěradle houpačky a létání výše a výše nám později vše vynahradil … a navíc i na houpačkách lze zaujmout nějakou tu osůbku s copánky) pokračuje až k nejmodernějším „houpacím strojům“ v zábavních parcích nejen na půdě… Snad každý z nás prošel ve svém životě obdobím houpání. U někoho bylo krátké, někomu vydrželo až do pozdní dospělosti. A nemyslím tím ono zlomyslné houpání někoho ve smyslu šálivém až podvodném, ale to skutečné, klasické i magicky uklidňující houpy-hou … To začíná – pomineme-li kolébky, které si stejně nikdo nepamatuje, i kolena rodičů, prarodičů, strýčků, tetiček a jim podobných existencí - prvními dřevěnými kohouty či koníky a přes různé houpačky (ty kovové lodičky v šumperských sadech 1. máje nás sice v dětství stály pár zubů a něco málo krve, ale ten pocit při postávání na zadním opěradle houpačky a létání výše a výše nám později vše vynahradil … a navíc i na houpačkách lze zaujmout nějakou tu osůbku s copánky) pokračuje až k nejmodernějším „houpacím strojům“ v zábavních parcích nejen na půdě…