Ze slovácké obce Jalubí do Traplic V pátek (dva dny před Silvestrem) jsem byl nucen brzy ráno s ženou zajet do Uherského Hradiště, abychom v bytě Janiny maminky odmrazili ledničku. Po splnění úkolu se venku udělalo krásně – až na ten občasný pofukující ledový vítr to tam vypadalo jak na jaře... a my se rozhodli pro krátký výšlap po dvou slováckých dědinách. Do té první jménem Jalubí nám z hradišťského „autobusáku“ brzy jel i spoj. Cestou jsem se kapánek zamyslel, a když jsem při konci Starého Města kouknul, co se nachází za oknem, málem mi poskočily oči v důlcích: zrovna jsme totiž projížděli okolo jakési farmy a z louky nás pozorovali přežvykující velbloudi! Ten chvilkový přelud vypadal jako fata morgana, jenže ta se – jak známo v našich končinách nevyskytuje... a Jana, která si zvířat nevšimla, mne odbyla, že mám nejspíš „halušky.“ (Poněkud jsem znejistěl a nechal to plavat, ale večer jsem pak bedlivě prostudoval mapy.cz a k mé velké úlevě na ní u silnice našel jakési staroměstské minizoo.… V pátek (dva dny před Silvestrem) jsem byl nucen brzy ráno s ženou zajet do Uherského Hradiště, abychom v bytě Janiny maminky odmrazili ledničku. Po splnění úkolu se venku udělalo krásně – až na ten občasný pofukující ledový vítr to tam vypadalo jak na jaře... a my se rozhodli pro krátký výšlap po dvou slováckých dědinách. Do té první jménem Jalubí nám z hradišťského „autobusáku“ brzy jel i spoj. Cestou jsem se kapánek zamyslel, a když jsem při konci Starého Města kouknul, co se nachází za oknem, málem mi poskočily oči v důlcích: zrovna jsme totiž projížděli okolo jakési farmy a z louky nás pozorovali přežvykující velbloudi! Ten chvilkový přelud vypadal jako fata morgana, jenže ta se – jak známo v našich končinách nevyskytuje... a Jana, která si zvířat nevšimla, mne odbyla, že mám nejspíš „halušky.“ (Poněkud jsem znejistěl a nechal to plavat, ale večer jsem pak bedlivě prostudoval mapy.cz a k mé velké úlevě na ní u silnice našel jakési staroměstské minizoo.…