Listopadová procházka okolo Dřevnice První listopadovou sobotu se Zlín s okolím dusí pod pokličkou nízké oblačnosti, přesto svůj plán projít se okolo „Dřevky“ neruším a vyrážím k zastávce trolebusu. Na Školní mne čeká přestup na vůz MHD č.12. Spolu se svými soukmenovci v něm sedí i jakési lehce zmatené bábrle a to několikrát hodně nahlas na celý trolejbus vykřikne: „V Příluku musím utíkat na křižovatku a tam ten přípoj stihnout taky musím!“ Při vystupování na konečné se venku stařenka (nevím proč) zastaví a říká to i mně, načež ji uchlácholím: „Paní – musíme jenom umřít!“ A zamířím k blízkému příluckému prameni ukrytému pod dřevěným altánkem. Jenže trubka, z níž vytéká kvalitní H2O, je obležena temnými postavami třímajícími v rukou kanystry, a tož pokračuju přes frekventovanou křižovatku a koleje (na zastávce zrovna stojí vlak pokračující do hlavního města „Slivovice“) na most přes Dřevnici. Je z něj pěkná vyhlídka na spodní část čtvrti Příluky s nábřežním pohostinným zařízením jménem „Přístav“ i vedlejší… První listopadovou sobotu se Zlín s okolím dusí pod pokličkou nízké oblačnosti, přesto svůj plán projít se okolo „Dřevky“ neruším a vyrážím k zastávce trolebusu. Na Školní mne čeká přestup na vůz MHD č.12. Spolu se svými soukmenovci v něm sedí i jakési lehce zmatené bábrle a to několikrát hodně nahlas na celý trolejbus vykřikne: „V Příluku musím utíkat na křižovatku a tam ten přípoj stihnout taky musím!“ Při vystupování na konečné se venku stařenka (nevím proč) zastaví a říká to i mně, načež ji uchlácholím: „Paní – musíme jenom umřít!“ A zamířím k blízkému příluckému prameni ukrytému pod dřevěným altánkem. Jenže trubka, z níž vytéká kvalitní H2O, je obležena temnými postavami třímajícími v rukou kanystry, a tož pokračuju přes frekventovanou křižovatku a koleje (na zastávce zrovna stojí vlak pokračující do hlavního města „Slivovice“) na most přes Dřevnici. Je z něj pěkná vyhlídka na spodní část čtvrti Příluky s nábřežním pohostinným zařízením jménem „Přístav“ i vedlejší…