Středověká Černá Hora a barokní lipová alej Dříve byly aleje u mnoha cest. Ale v době nedávné se usoudilo, že bezpečnost pirátů silnic je důležitější než krása stromů, a tak se začalo pižlat. Při dnešní výkonné technice lze bohužel dlouhé stromořadí pokácet dříve, než uschne razítko na povolení, vydané nějakým horlivým úředníkem. Málokdy se málokdo zamyslí nad tím, že každá alej má své kouzlo v tom, že vede například k nějakému kostelíku či zámku nebo do města. Vždy na jejím konci čeká na poutníka něco zajímavého. Kouzelná stromořadí mizí a tak je dnes cesta starou alejí zážitek, za kterým musí člověk dlouho putovat. Já jsem jednu zajímavou dvouřadou lipovou alej, dlouhou asi 150 metrů, objevil na koruně hráze Oborského rybníku v Černé Hoře. To že tudy nevede silnice, ale jenom pěšina, je její štěstí. Její vznik datují odborníci do doby baroka, kdy po bitvě na Bílé Hoře měnilo mnoho panství… Dříve byly aleje u mnoha cest. Ale v době nedávné se usoudilo, že bezpečnost pirátů silnic je důležitější než krása stromů, a tak se začalo pižlat. Při dnešní výkonné technice lze bohužel dlouhé stromořadí pokácet dříve, než uschne razítko na povolení, vydané nějakým horlivým úředníkem. Málokdy se málokdo zamyslí nad tím, že každá alej má své kouzlo v tom, že vede například k nějakému kostelíku či zámku nebo do města. Vždy na jejím konci čeká na poutníka něco zajímavého. Kouzelná stromořadí mizí a tak je dnes cesta starou alejí zážitek, za kterým musí člověk dlouho putovat. Já jsem jednu zajímavou dvouřadou lipovou alej, dlouhou asi 150 metrů, objevil na koruně hráze Oborského rybníku v Černé Hoře. To že tudy nevede silnice, ale jenom pěšina, je její štěstí. Její vznik datují odborníci do doby baroka, kdy po bitvě na Bílé Hoře měnilo mnoho panství…