Z Kudlova přes Jaroslavice do Zlína Konec loňského října byl natolik krásný (alespoň co se slunného počasí týče), že jsem neodolal a vzal si uprostřed týdne do práce fotoaparát s úmyslem po rachotě vyrazit na kratší fotoprocházku. Poněvadž se každý den smráká o něco dřív, rozhodl jsem se jen pro kratičkou túru z Kudlova do Jaroslavic. Na točnu do Kudlova mne odvezl autobus MHD, velmi podobný normálnímu trajflu, tento byl ale bez „tykadélek.“ Odsud mne čekalo překonání více jak půlkilometrového úseku po krajnici velmi frekventované silnice táhnoucí se po rovinatém hřebeni a dušičce se od burácení motorů skrytých pod kapotami mne neustále míjejících vozů vozů ulevilo až na zastávce busu poblíž rozcestí vedlejších asfaltek. Odtud k Jaroslavicím klesala i polní cesta, ale ještě než jsem na ni vykročil, potěšil se pěkným dalekým výhledem na sídla ležící hluboko pode mnou v dolině „Dřevky“ a na protější táhlé kulisy Hostýnských a úplně napravo i Vizovických vrchů. Na pastvině jsem pod první zatáčkou pozdravil… Konec loňského října byl natolik krásný (alespoň co se slunného počasí týče), že jsem neodolal a vzal si uprostřed týdne do práce fotoaparát s úmyslem po rachotě vyrazit na kratší fotoprocházku. Poněvadž se každý den smráká o něco dřív, rozhodl jsem se jen pro kratičkou túru z Kudlova do Jaroslavic. Na točnu do Kudlova mne odvezl autobus MHD, velmi podobný normálnímu trajflu, tento byl ale bez „tykadélek.“ Odsud mne čekalo překonání více jak půlkilometrového úseku po krajnici velmi frekventované silnice táhnoucí se po rovinatém hřebeni a dušičce se od burácení motorů skrytých pod kapotami mne neustále míjejících vozů vozů ulevilo až na zastávce busu poblíž rozcestí vedlejších asfaltek. Odtud k Jaroslavicím klesala i polní cesta, ale ještě než jsem na ni vykročil, potěšil se pěkným dalekým výhledem na sídla ležící hluboko pode mnou v dolině „Dřevky“ a na protější táhlé kulisy Hostýnských a úplně napravo i Vizovických vrchů. Na pastvině jsem pod první zatáčkou pozdravil…