Hanáckou lautr rovinou - 1.(Břest, Žalkovice a Kyselovice) Na tuhle túru jsem odjížděl s hlavou plnou obav. Jakožto Valach mám k nížinám vrozenou averzi, ale když jsem předloni absolvoval výšlap vedoucí hanáckou pahorkatinou a neklepla mne přitom pepka, měl bych snad zvládnout i tuhle cestu. Dle map.cz se na mnou vymyšleném okruhu přes pět dědin nacházela spousta památek i jiných zajímavostí, no a pokud by se mi snad někde udělalo nevolno, mám sebou pro sichr v batohu prázdný igelitový pytlík. Ale doufám, že až k takovému tragickému finále nedojde – když jsem mohl přežít dva roky vojenské služby v místě, kde byl nejvyšším bodem 5 m vysoký násep železniční trati a jediné dva kopečky vyplňovaly horizont daleko v Rakousku, měl bych dát i tohle! Na dnešní první říjnovou sobotu má být sice hezky, ale po ránu je už dost kosa, jak jsem zjistil po výstupu z trajflu u otrokovického vlakového nádraží. Na rychlík do Prahy na peroně čekalo snad dvě stovky lidí, mne ale do mého startovního místa – Břestu, odvezl poloprázdný osobáček. I tady byla na… Na tuhle túru jsem odjížděl s hlavou plnou obav. Jakožto Valach mám k nížinám vrozenou averzi, ale když jsem předloni absolvoval výšlap vedoucí hanáckou pahorkatinou a neklepla mne přitom pepka, měl bych snad zvládnout i tuhle cestu. Dle map.cz se na mnou vymyšleném okruhu přes pět dědin nacházela spousta památek i jiných zajímavostí, no a pokud by se mi snad někde udělalo nevolno, mám sebou pro sichr v batohu prázdný igelitový pytlík. Ale doufám, že až k takovému tragickému finále nedojde – když jsem mohl přežít dva roky vojenské služby v místě, kde byl nejvyšším bodem 5 m vysoký násep železniční trati a jediné dva kopečky vyplňovaly horizont daleko v Rakousku, měl bych dát i tohle! Na dnešní první říjnovou sobotu má být sice hezky, ale po ránu je už dost kosa, jak jsem zjistil po výstupu z trajflu u otrokovického vlakového nádraží. Na rychlík do Prahy na peroně čekalo snad dvě stovky lidí, mne ale do mého startovního místa – Břestu, odvezl poloprázdný osobáček. I tady byla na…