Větrný mlýn nad Jalubím Je výraznou dominantou krajiny v okolí obce. Původnímu originálu se říkalo „Smolkův větřák“, nový je jeho věrnou napodobeninou. Vzdušnou čarou je od kostela sv.Jana Křtitele v Jalubí vzdálen přibližně tři čtvrti kilometru, ze silnice k němu odbočuje polní cesta a na pastvině u objektu je možno i zaparkovat vůz. Předchůdce dnešní novostavby tu prý na holém návrší stál již v roce 1840. Nejstarší doklad o majiteli pochází ale až z listopadu 1879, kdy jej zakoupil Bartoloměj Laik. Poté se „větrní“ mlynáří střídali a posledním vlastníkem byl syn Aloise a Josefy Smolkové, jehož rodiče jej nabyli v dubnu 1910. Byl podobný tomu v Kuželově (rovněž holandského typu), dosahoval výše 8 m, střecha 3 m a průměr mlýna činil 7.5 metru. Roku 1938 jej nechal Smolka mladší až do základů rozebrat a tento materiál byl použit na zbudování místního koupaliště. Je výraznou dominantou krajiny v okolí obce. Původnímu originálu se říkalo „Smolkův větřák“, nový je jeho věrnou napodobeninou. Vzdušnou čarou je od kostela sv.Jana Křtitele v Jalubí vzdálen přibližně tři čtvrti kilometru, ze silnice k němu odbočuje polní cesta a na pastvině u objektu je možno i zaparkovat vůz. Předchůdce dnešní novostavby tu prý na holém návrší stál již v roce 1840. Nejstarší doklad o majiteli pochází ale až z listopadu 1879, kdy jej zakoupil Bartoloměj Laik. Poté se „větrní“ mlynáří střídali a posledním vlastníkem byl syn Aloise a Josefy Smolkové, jehož rodiče jej nabyli v dubnu 1910. Byl podobný tomu v Kuželově (rovněž holandského typu), dosahoval výše 8 m, střecha 3 m a průměr mlýna činil 7.5 metru. Roku 1938 jej nechal Smolka mladší až do základů rozebrat a tento materiál byl použit na zbudování místního koupaliště.