Lužická muka v Jaroměři Česko-lužické vztahy byly vždy velmi bohaté a jejich vývoj by minimálně vydal na jednosvazkové knižní dílo. Nejhorším obdobím se však stal nástup Adolfa Hitlera na post německého kancléře, neboť je jasné, že tento člověk necítil s nikým, natož se slovanskými "podlidmi", kteří obývali Horní a Dolní Lužici. Netrvalo tedy dlouho a v celém Československu se začalo ve velkém pomáhat Lužickým Srbům, připomínat jejich dějiny, jazyk a kulturu. Vznikaly další odnože česko-lužických spolků a jedna taková se 28. října 1933 usídlila rovněž v Jaroměři, která k 31. prosinci 1934 měla 82 členů. V jejím čele tehdy stáli: předseda Vladislav Čerych, průmyslník z Josefova; místopředseda Max Lederer, vrchní inspektor státních drah; jednatel Stanislav Kajwas, učitel; pokladnice Anči Šmahelová, předsedkyně odboru ÚMŠ.Jednalo se o místní odbor Společnosti přátel Lužice (do roku 1932 Československo-lužický spolek "Adolf Černý" v Praze), jemuž nebylo jedno, že bratrský… Česko-lužické vztahy byly vždy velmi bohaté a jejich vývoj by minimálně vydal na jednosvazkové knižní dílo. Nejhorším obdobím se však stal nástup Adolfa Hitlera na post německého kancléře, neboť je jasné, že tento člověk necítil s nikým, natož se slovanskými "podlidmi", kteří obývali Horní a Dolní Lužici. Netrvalo tedy dlouho a v celém Československu se začalo ve velkém pomáhat Lužickým Srbům, připomínat jejich dějiny, jazyk a kulturu. Vznikaly další odnože česko-lužických spolků a jedna taková se 28. října 1933 usídlila rovněž v Jaroměři, která k 31. prosinci 1934 měla 82 členů. V jejím čele tehdy stáli: předseda Vladislav Čerych, průmyslník z Josefova; místopředseda Max Lederer, vrchní inspektor státních drah; jednatel Stanislav Kajwas, učitel; pokladnice Anči Šmahelová, předsedkyně odboru ÚMŠ.Jednalo se o místní odbor Společnosti přátel Lužice (do roku 1932 Československo-lužický spolek "Adolf Černý" v Praze), jemuž nebylo jedno, že bratrský…