Horské putování po Lichtenštejnsku, Rakousku a Švýcarsku v září roku 2013 – II. část Sobotní ráno shledáváme báječnějším, než jsme večer čekali. V sedm hodin se probouzíme do krásného dne. Obloha sice není úplně jasná, ale včerejší mračna jsou pryč. A především nevyšla předpověď o dešti a také je celkem teplo na to, že jsme spinkali v nadmořské výšce 2.108 metrů. Balíme věci a oknem pozorujeme snídající turisty. My snídani odkládáme na dobu, až se potkáme se sluníčkem, jehož paprsky se nesměle ukazují na východě. Pouze si čistíme zuby a řešíme zdravotní prevenci v podobě doušku slivovice.   Další plán je jasný. Zpět k odbočce se nikomu vracet nechce a tak se v 7 hodin 45 minut vydáváme na pochod vzhůru, ke kopečku jménem Naafkopf. Samozřejmě ještě předtím si prohlížíme chatu i okolí, kde nás zaujali mimo jiné hraniční kameny (Lichtenštejnsko – Rakousko). Cesta je sice do kopce, ale technicky zvladatelná. V jednom místě potkáváme kamzíka, který bohužel leží mrtvý na cestě. Patrně spadl z nějaké skalky. I my se tam někam… Sobotní ráno shledáváme báječnějším, než jsme večer čekali. V sedm hodin se probouzíme do krásného dne. Obloha sice není úplně jasná, ale včerejší mračna jsou pryč. A především nevyšla předpověď o dešti a také je celkem teplo na to, že jsme spinkali v nadmořské výšce 2.108 metrů. Balíme věci a oknem pozorujeme snídající turisty. My snídani odkládáme na dobu, až se potkáme se sluníčkem, jehož paprsky se nesměle ukazují na východě. Pouze si čistíme zuby a řešíme zdravotní prevenci v podobě doušku slivovice.   Další plán je jasný. Zpět k odbočce se nikomu vracet nechce a tak se v 7 hodin 45 minut vydáváme na pochod vzhůru, ke kopečku jménem Naafkopf. Samozřejmě ještě předtím si prohlížíme chatu i okolí, kde nás zaujali mimo jiné hraniční kameny (Lichtenštejnsko – Rakousko). Cesta je sice do kopce, ale technicky zvladatelná. V jednom místě potkáváme kamzíka, který bohužel leží mrtvý na cestě. Patrně spadl z nějaké skalky. I my se tam někam…