Na prohlídce Muzea východních Čech Krásné historické centrum Hradce Králové jsme opustili na konci ulice V Kopečku a další ulicí pojmenovanou po slavném českém historikovi sestoupili k Labi s parčíkově upraveným Eliščiným nábřežím. Nedaleko od řeky se od roku 1913 tyčí majestátní budova, zbudovaná z režného zdiva, obzvlášť přitahující pozornost našich očí díky okolní kontrastní světlé omítce. Pompézní vstupní průčelí krášlí 5 m vysoké sedící alegorické ženské sochy, vytvořené z pálené glazované keramiky. Jedna z nich znázorňuje „Historii,“ ta druhá „Průmysl.“ Teď si zrovna nevzpomínám, která je která, vím jen, že u jedné z nich je umístěna i menší bronzová skulptura muže coby symbol Hradce. Budova pro východočeské muzeum vznikla podle projektu architekta Jana Kotěry.   (Ten kromě jiných děl vytvořil na Moravě „Národní dům“ v Prostějově, a když se stal roku 1910 profesorem školy architektury na pražské Akademii výtvarných umění, patřil k jeho žákům i František Lýdie Gahura, budoucí „hlavní“ baťovský… Krásné historické centrum Hradce Králové jsme opustili na konci ulice V Kopečku a další ulicí pojmenovanou po slavném českém historikovi sestoupili k Labi s parčíkově upraveným Eliščiným nábřežím. Nedaleko od řeky se od roku 1913 tyčí majestátní budova, zbudovaná z režného zdiva, obzvlášť přitahující pozornost našich očí díky okolní kontrastní světlé omítce. Pompézní vstupní průčelí krášlí 5 m vysoké sedící alegorické ženské sochy, vytvořené z pálené glazované keramiky. Jedna z nich znázorňuje „Historii,“ ta druhá „Průmysl.“ Teď si zrovna nevzpomínám, která je která, vím jen, že u jedné z nich je umístěna i menší bronzová skulptura muže coby symbol Hradce. Budova pro východočeské muzeum vznikla podle projektu architekta Jana Kotěry.   (Ten kromě jiných děl vytvořil na Moravě „Národní dům“ v Prostějově, a když se stal roku 1910 profesorem školy architektury na pražské Akademii výtvarných umění, patřil k jeho žákům i František Lýdie Gahura, budoucí „hlavní“ baťovský…